Umělá inteligence překládá harlekýnky. „AI dělá chyby a musí se kontrolovat,“ kritizuje překladatelka

Ve vysílání Plusu o tom mluví předsedkyně české Obce překladatelů Anežka Charvátová, překladatelka z jihoevropských jazyků.

Je podle vás vůbec možné zabránit tomu, aby nakladatelé využívali k překladům nástroje umělé inteligence?

Snažíme se o to. Nemáme bohužel zákonné nástroje. Máme pouze různá prohlášení, která se také v této souvislosti vydávají. Vy jste tady citoval to, že harlekýnky začaly být překládány strojově.

Čtěte také

Odborníci na bezpečnost umělé inteligence předvídají apokalypsu. Vyhladí AI lidstvo?

Ono o tom už v roce 2024 vydala Evropská komise sdružující literární překladatelská sdružení prohlášení, kde se mimo jiné praví, že ani tzv. nižší literární žánry nesmí být překládány strojově, že každý jazyk a každý typ literatury, každý žánr si zaslouží lidský překlad. Takže prohlášení tam jsou, překladatelé proti tomu bojují, ale jaksi nemáme konkrétní praktické páky, jak to vyžadovat.

A vydala i česká Obec překladatelů nějaké stanovisko k využívání umělé inteligence v překládání beletrie?

Česká obec překladatelů je samozřejmě členkou tohoto sdružení a k těmto prohlášením se připojuje, na našich webových stránkách jsou k dispozici všechny odkazy k tomu, co se děje v oblasti umělé inteligence ve světě, a všichni si to tam můžou přečíst. Teď zrovna jsme dali na naše sociální sítě právě tu zprávu o překládání harlekýnek umělou inteligencí.

My se domníváme, že literární překlad umělá inteligence nemůže pořídit, jak stojí v tomhle již citovaném prohlášení. Ani to není překlad, je to převod, ale nedá se to nazývat překladem.

Možná to může být nazváno „překradem“. Ale někteří překladatelé odborných textů už teď pociťují kvůli AI propad zakázek. Máte od svých kolegů, kteří se věnují odbornému překladu, stejné informace?

U odborného překladu je to trošku ošemetnější, ale ani odborný překlad nemůže být pořízen těmito umělými překladači, protože umělá inteligence dělá často chyby, fabuluje a je potřeba po ní stejně ten překlad zkontrolovat, provádět takzvanou posteditaci.

Čtěte také

Ondřej Neff: Umění a umělá inteligence

Je pravda, že někteří nakladatelé, kteří se věnují těmto žánrům, už také chtějí využívat umělou inteligenci a překladatelé žádají právě jenom o tuto posteditaci.

Ale kdo s tím kdy měl nějakou zkušenost, tak ví, že ta posteditace vlastně zabírá úplně stejný čas jako vlastní překlad, je namáhavější a hlavně je mnohem méně uspokojivá, protože tam nedochází k té tvůrčí činnosti, která je jednou z nejhezčích součástí překladatelské práce.

Přestože to je, jak jste říkala, stejná práce a ještě nepříjemnější, dá se říct, tak dávají za to zadavatelé méně peněz?

Ano, určitě. Snaží se ušetřit právě na tom, že překladatel dostane k dispozici jakýsi předžvýkaný text, který má jenom vylepšit. Ale ono to není možné nejenom v oblasti literárního překladu, ale ani v oblasti té odbornější literatury, kdy je třeba, jak říkám, právě všechno kontrolovat, a to zabírá obrovské množství času. Všechna data, všechny citace, všechno tohle překontrolovat.

A pokud bude narůstat počet, řekněme, textů, které překládá umělá inteligence a budou propouštěni lidi, kteří tomu rozumí, kteří mají rozhled, tak vlastně bude paradoxně narůstat i množství chyb, které umělá inteligence bude dělat, protože bude čím dál tím víc špatně přeložených textů, na kterých se bude nacvičovat další umělá inteligence.

Takže podle některých názorů kolegů překladatelů tohle paradoxně přispěje k tomu, že ten velký boom umělé inteligence splaskne, protože se zjistí, že je tak strašně chybová, že už se nedá využívat.

Čtěte také

Iva Pekárková: I roboti jsou přece lidi

Samozřejmě, že tomu člověk může rozumět, ale rozumějí tomu i zadavatelé? Není prostě pro ně nejjednodušší to zadat AI a produkovat o něco méně kvalitní texty, protože třeba řada těch uživatelů, čtenářů, si toho ani nemusí všimnout?

To je, řekla bych, ten největší problém. A tady asi jediné, co musíme dělat, je vzdělávat čtenáře, ukazovat, co je kvalitní a co je nekvalitní překlad, protože pokud budeme tlačit na nakladatele, zadavatele, pouze my překladatelé, tak je to málo.

Je třeba, aby čtenáři říkali: „My nechceme číst tyhle průměrné, banální, netvůrčí překlady, my chceme číst něco, co je hezkého, co nám odhaluje jiné věci, co je originální takovým způsobem, jak to prostě žádná nacvičená umělá inteligence nedokáže.“ Ale tady máme velký prostor právě k práci se čtenáři.