Ulita. Rozhlasový dokument o konci alternativní kavárny na maloměstě
„Kdyby Bůh chodil na kafe, tak chodí do Ulity,“ píše v hodnocení kavárny Ulité Kafé na Facebooku uživatel Delikt Bojkovský. Nové recenze nepřibývají. Kavárna je od 1. ledna 2018 zavřená.
Spolu s kavárnou zmizelo jediné místo, které mě táhlo domů do rodného Uherského Brodu. Scházeli se v ní místní gympláci, nevyléčitelní bohémové i navrátilci, co ze slováckého sedmnáctitisícového města odešli za studiem nebo prací a tu a tam se vraceli za rodinou.
Intelektuál z metropole přichází dělat kafe na maloměsto
Podobně se sem vrátil z Brna i Karel Gregor. V roce 2010 si splnil přání vytvořit kavárnu podle svých představ. Zval do ní místní básníky, spisovatele, malíře, hudebníky i cestovatele, aby si zapřednášeli, zahráli, přečetli něco ze své tvorby. Teď jsou ale všechny knížky, které plnily tamní police, rozprodané, obrazy sundané a na kávovar se práší ve sklepě.
„Od začátku jsme naráželi na limity maloměsta, že si tady lidé spoustu věcí neumí představit. Po páté hodině je město vymetené. Lidé tu raději než u kávy nebo vína sedí u piva. Jediné, co je vyburcuje, jsou koncerty socialistických hvězd, jako je Petr Kotvald,“ vysvětloval mi Karel ještě v posledních dnech, kdy měla kavárna otevřeno. Přesto kolem sebe kavárna vybudovala komunitu štamgastů, kteří se do ní sjížděli z celého okolí.
Že se schyluje ke konci bohémského podniku, jsem se dozvěděla v létě. V Uherském Brodě vyvolalo dusno rozhodnutí radnice o přesunutí letního kina, které se na prostranství u kavárny konalo. V lokálních médiích se strhla přestřelka, lidé podepisovali petice za záchranu „letňáku u Ulity“, sociálními sítěmi létala obvinění z politicky motivovaných naschválů radnice na utišení názorových oponentů.
„Už necítíme podporu města, nesouhlasíme s tím, jaké kroky dělá na poli kultury, už v něm nechceme pokračovat dál,“ deklaroval Karel. „Pro kulturu v Uherském Brodě to bude obrovská ztráta, Ulitu těžko něco nahradí,“ tvrdili mi v té době svorně lidé, které jsem v kavárně potkávala.
Espresso lungo versus klobásy
Uherský Brod je přitom centrem Bílých Karpat, město, které se chlubí tím, že se v něm narodil Jan Amos Komenský. Má kino, dům kultury, knihovnu, spoustu hospod, pravidelné koncerty známých jmen populární hudby a přehlídky folklórních tanečních souborů a muzik na náměstí, spolky udržující slováckou folklórní tradici i finanční program pro nejrůznější akce. Proč by se tedy ve městě, kde se daří mainstreamu i tradici, nemohla udržet také alternativa?
Jakmile jsem vykročila ven z domku z kotovic, našla jsem teenagery, kteří o kavárně nikdy neslyšeli, spokojené fanoušky country, dechovky nebo dobrého piva, lidi, kteří se rádi nechávají okouzlit dětmi v kroji.
Rozhodla jsem se hlouběji prozkoumat ideje různých obyvatel ohledně toho, jaká kultura by se měla na malém městě provozovat, do jakých akcí by měla radnice investovat své prostředky a jakým způsobem by měla obyvatele v jejich snažení město probouzet podporovat. Nenese náhodou konflikt uherskobrodského kavárníka s radnicí obecnější zprávu o stavu (nejen) tamní společnosti?
Dokument vznikal v rámci mezinárodního mentoringového programu Åke Blomström Award. Mentorkou byla polská reportérka Monika Hemperek.
Související
-
Funebráci z Břevnova. Dokument o zániku a vzkříšení bigbítu v jedné pražské čtvrti
Na začátku dnešního příběhu je následující situace – členové kapely The Undertakers zkoušeli v prostorách smíchovského pivovaru. Bylo 20. srpna 1968 večer...
-
Naháč proti svalovcům, tak se dělá divadlo v Brně. Dokument o kauze kolem kontroverzní divadelní hry
Dokument o inscenaci Naše násilí a vaše násilí v divadle Husa na provázku v Brně je akustický, mírně pitoreskní obraz v daném momentě poněkud vyšinuté části společnosti.
-
Famákovy dějiny. Jak život režiséra Vlastimila Venclíka ovlivnily „velké“ dějiny 20. století
Dokument Famákovy dějiny nabízí generační uchopení historie a problematiky mocenské perzekuce prostřednictvím reflexe osudů filmového režiséra Vlastimila Venclíka.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.