Ulita. Rozhlasový dokument o konci alternativní kavárny na maloměstě

1. květen 2019

„Kdyby Bůh chodil na kafe, tak chodí do Ulity,“ píše v hodnocení kavárny Ulité Kafé na Facebooku uživatel Delikt Bojkovský. Nové recenze nepřibývají. Kavárna je od 1. ledna 2018 zavřená.

Spolu s kavárnou zmizelo jediné místo, které mě táhlo domů do rodného Uherského Brodu. Scházeli se v ní místní gympláci, nevyléčitelní bohémové i navrátilci, co ze slováckého sedmnáctitisícového města odešli za studiem nebo prací a tu a tam se vraceli za rodinou.

Intelektuál z metropole přichází dělat kafe na maloměsto

Podobně se sem vrátil z Brna i Karel Gregor. V roce 2010 si splnil přání vytvořit kavárnu podle svých představ. Zval do ní místní básníky, spisovatele, malíře, hudebníky i cestovatele, aby si zapřednášeli, zahráli, přečetli něco ze své tvorby. Teď jsou ale všechny knížky, které plnily tamní police, rozprodané, obrazy sundané a na kávovar se práší ve sklepě.

„Od začátku jsme naráželi na limity maloměsta, že si tady lidé spoustu věcí neumí představit. Po páté hodině je město vymetené. Lidé tu raději než u kávy nebo vína sedí u piva. Jediné, co je vyburcuje, jsou koncerty socialistických hvězd, jako je Petr Kotvald,“ vysvětloval mi Karel ještě v posledních dnech, kdy měla kavárna otevřeno. Přesto kolem sebe kavárna vybudovala komunitu štamgastů, kteří se do ní sjížděli z celého okolí.

Že se schyluje ke konci bohémského podniku, jsem se dozvěděla v létě. V Uherském Brodě vyvolalo dusno rozhodnutí radnice o přesunutí letního kina, které se na prostranství u kavárny konalo. V lokálních médiích se strhla přestřelka, lidé podepisovali petice za záchranu „letňáku u Ulity“, sociálními sítěmi létala obvinění z politicky motivovaných naschválů radnice na utišení názorových oponentů.

Karel Gregor

„Už necítíme podporu města, nesouhlasíme s tím, jaké kroky dělá na poli kultury, už v něm nechceme pokračovat dál,“ deklaroval Karel. „Pro kulturu v Uherském Brodě to bude obrovská ztráta, Ulitu těžko něco nahradí,“ tvrdili mi v té době svorně lidé, které jsem v kavárně potkávala.

Espresso lungo versus klobásy

Uherský Brod je přitom centrem Bílých Karpat, město, které se chlubí tím, že se v něm narodil Jan Amos Komenský. Má kino, dům kultury, knihovnu, spoustu hospod, pravidelné koncerty známých jmen populární hudby a přehlídky folklórních tanečních souborů a muzik na náměstí, spolky udržující slováckou folklórní tradici i finanční program pro nejrůznější akce. Proč by se tedy ve městě, kde se daří mainstreamu i tradici, nemohla udržet také alternativa?

Dům, ve kterém bývala kavárna Ulité Kafé

Jakmile jsem vykročila ven z domku z kotovic, našla jsem teenagery, kteří o kavárně nikdy neslyšeli, spokojené fanoušky country, dechovky nebo dobrého piva, lidi, kteří se rádi nechávají okouzlit dětmi v kroji.

Rozhodla jsem se hlouběji prozkoumat ideje různých obyvatel ohledně toho, jaká kultura by se měla na malém městě provozovat, do jakých akcí by měla radnice investovat své prostředky a jakým způsobem by měla obyvatele v jejich snažení město probouzet podporovat. Nenese náhodou konflikt uherskobrodského kavárníka s radnicí obecnější zprávu o stavu (nejen) tamní společnosti?

Dokument vznikal v rámci mezinárodního mentoringového programu Åke Blomström Award. Mentorkou byla polská reportérka Monika Hemperek.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.