Ukrajinští Romové žijí ve strachu před útoky nacionalistických bojůvek

Ukrajinské krajně nacionalistické a neonacistické skupiny útočí stále častěji a brutálněji na místní romské osady a násilně vyhánějí jejich obyvatele.

Podrobnosti přímo na místě zjišťovala agentura AP.

Její reportéři uvádějí, že na sociálních sítích se k některým násilným činům nepokrytě hlásí krajně pravicová skupina označovaná jako S14. Ta tvrdí, že postupuje v souladu s ukrajinskou policií, strážci pořádku však oficiálně součinnost s radikály vehementně popírají.

Zvlášť brutální čin se odehrál v romské osadě nedaleko Lvova, kde neonacisté zaútočili řetězy a kovovými tyčemi. O život přišel třiadvacetiletý muž, další čtyři lidé skončili s těžkými zraněními.

„Pomáháme úřadům“

K prvnímu podobnému násilí došlo letos v dubnu a policie při něm zadržela člena skupiny S14 Serhije Mazura. Byl obviněn z výtržnictví, ale po přímluvě dvou místních zastupitelů putoval jen do domácího vězení.

Sám Mazur se svými motivy nikterak netajil. „Vyslyšeli jsme policii a úřady, které nás mnohokrát žádaly o pomoc,“ prohlásil poté, co minulý měsíc stanul před soudem. Artur Sokolov, hlavní vyšetřovatel v Mazurově kauze, to ale striktně odmítá, a v rozhovoru pro AP tvrdil, že o údajných kontaktech skupiny S14 s úřady a policií nic neví.

03321402.jpeg

Po dubnovém útoku nicméně následovávalo dalších deset násilných nájezdů do romských osad, jejichž cílem bylo mnohdy provizorní přístřešky zničit a obyvatele vyhnat. Poté, co nacionalističtí radikálové dokončí dílo zkázy, chlubí se na sociálních sítích snímky vypálených příbytků a zničených stanů. A bez uzardění se ke všem těmto násilnostem hlásí. Mazur ostatně už naznačil, že chystají další akce.

„Nazývali nás chátrou a špínou, bili nás a vyháněli,“ říká Aza Rustiková, která během dubnové razie uprchla ze svého příbytku. „Podařilo se mi zachránit jen děti a tašku s dokumenty,“ zoufá si žena. Klara Gagaová zase se štěstím přežila smrtelný útok u Lvova. „Házeli po nás kamením, a když jsme vyběhli ze stanů, vrhli se na nás,“ líčí nyní traumatické zážitky.

Strážci pořádku

Po násilí u Lvova byli zadrženi čtyři pachatelé. Dvanáct dalších policie zajistila po jiném incidentu, tentokrát v okolí západoukrajinského Ternopilu. Za útoky ale opět nikdo nebyl odsouzen. „To ukazuje postoj úřadů lépe než jakákoli slova,“ tvrdí romská předačka Zola Kondurová.

AP podotýká, že útoky a vyhlídky na další násilí zůstávají pro sto tisíc ukrajinských Romů noční můrou. Členové extremistických skupin ale vinu necítí. Ospravedlňují své činy tak, že jen likvidují nelegální romské osady. Úřady jsou často bezmocné. A veřejnost je lhostejná a mnohdy výtržníkům fandí.

Popularita nacionalistických uskupení ostatně v posledních letech stoupá. Samozvaní „strážci pořádku“ se leckomu jeví jako akceschopná síla, čemuž napomáhá i stále doutnající konflikt mezi Ukrajinou a Ruskem a domácí korupční atmosféra.

Chudí a opovrhovaní

Animozita vůči Romům je na Ukrajině zvláště intenzivní. Mnoha obyvatelům se nelíbí to, co označují za „špinavé“ romské tábory či nevzhledné lokality. Jednou takovou je například čtvrť Radvanka v Užhorodě, kde si kolem příbytků děti hrají v hromadách odpadků.

„Romové zůstávají nejchudším a nejzranitelnějším segmentem ukrajinské společnosti,“ soudí Myroslav Horvat, užhorodský aktivista ze Světové organizace Romů. „Stát vyhlašuje programy integrace a vzdělávání Romů, ale nemá na ně peníze. Vše zůstává jen na papíře,“ stěžuje si Horvat.

Západní vlády a mezinárodní organizace zabývající se lidskými právy vyzvaly ukrajinské úřady, aby stíhaly pachatele a přestaly nad násilím vůči Romům zavírat oči. Apely však zatím nepadají na úrodnou půdu, píše AP.

„Většina zločinů spáchaných radikálními skupinami nebyla nikdy řádně vyšetřována příslušnými orgány, které nechtějí nebo nemohou provádět efektivní pátrání. A to navzdory tomu, že některé skupiny se ke zločinům otevřeně hlásí,“ popisuje Marija Gurjevová, mluvčí ukrajinské pobočky organizace Amnesty International.

autor: smi
Spustit audio

Související