Ukrajinská společnost je plná trhlin. Neskončí to frakturou?

Ukrajina, Kyjev, Majdan (24. 2. 2014)

Kyjevské náměstí Nezávislosti se v těchto dnech proměnilo ve velké pietní prostranství. Na barikádách i okolo stanů opozičního tábora se nacházejí desítky pomníčků padlých demonstrantů. „Jsou zasypány květy a svíčky okolo nich tvoří plápolající moře světla,“ píše zpravodaj BBC David Stern. Lidé dál slaví pád prezidenta Janukovyče, a jen pozvolna se probouzejí do nové reality.

„Dnešní Ukrajina je jako kost s malou prasklinou – či spíše spoustou malých nalomenin. Kdyby se jí dostalo náležité péče, mohla by se uzdravit, a nakonec by zesílilo celé tělo. Jenomže každá další zátěž může být fatální – kost nakonec praskne a vše se zhroutí,“ píše BBC. Klíčovou otázkou je, zda je nová vláda schopná nastartovat uzdravující proces. „Příliš mnoho času nemáme,“ přiznává bývalý boxer a nynější politik Vitalij Kličko, který si zjevně uvědomuje naléhavost okamžiku. Prozatím se zdá, že opozice hovoří jednohlasně. To však může být jen dočasný stav. Společného cíle – Janukovyčova pádu – bylo dosaženo, a na povrch vyplavou odlišné záměry a ambice.

Situaci ještě více komplikuje návrat Julije Tymošenkové. Svým dramatickým sobotním projevem dokázala, že ani dva a půl roku v kriminále neoslabilo její rétorické schopnosti. Zůstává vlivnou političkou a do mocenských záležitostí bude promlouvat razantně. Pokud vytrvá, záhy se stane výraznou postavou ukrajinské politiky. Současně má však velký štěpný potenciál. K uklidnění rozhodně nepřispěje. A pro mnohé revolucionáře z Majdanu i ona reprezentuje esenci problémů ukrajinské politiky – tedy nadvlády osobních ambic nad poctivostí a upřímností.

Hodně se také uvažuje o tom, jak nebezpečné je rozdělení Ukrajiny na východní a západní část. „Je to nebezpečné, k tomu není co dodat,“ konstatuje BBC. A i kdyby separatistické tendence prozatím zeslábly – což momentálně nevíme – východ a západ nepřestanou mít své odlišné ekonomické a kulturní zájmy, což zemi ochromuje už od nabytí nezávislosti. Ruskojazyčné obyvatelstvo východní průmyslové části neskrývá obavy z dopadů asociační dohody s Evropskou unií. A i když nyní popularita prezidenta Janukovyče mezi jeho tradičními stoupenci vzala za své, nedá se říci, že by obyvatelé Charkova či Doněcku podporovali opozici. Už se tam proti ní od soboty několikrát demonstrovalo. Také obyvatelé Sevastopolu nosí na svých kabátech výzvy, aby je Matička Rus ochránila. Proevropským náladám ve Lvově a Kyjevě zde nikdo nevěří.

Sesazený ukrajinský prezident Viktor Janukovyč na snímku z 19. února

Ukrajinci momentálně vyčkávají na kroky dvou mužů – Viktora Janukovyče a Vladimira Putina. Co se Janukovyče týká, u toho není zatím ani jasné, kde se skrývá. A lidé okolo Putina sice vývoj na Ukrajině kritizují stále ostřeji, sám šéf Kremlu však zatím karty neodkryl. Rusko se momentálně omezí pouze na zdržování ekonomické pomoci Ukrajině ve výši dvou miliard dolarů. „Rusko má hodně bičů i cukrů, které může proti Ukrajině použít,“ míní BBC. „Pokud se bude Moskvě chtít, může zvýšit tlak na ukrajinskou společnost do té míry, že její trhliny skončí otevřenou frakturou,“ končí David Stern.

Komentátoři si také všímají ruských útoků na Ukrajinu. Prezident Dmitrij Medveděv se nechal slyšet, že prozatímní vláda v Kyjevě se chopila moci „ozbrojeným povstáním“. A ruské ministerstvo zahraničí varovalo, že ruskojazyčné obyvatelstvo Ukrajiny bude nyní čelit perzekuci a potlačování svých základních lidských práv.

„Tyto výroky by neměly nikoho překvapovat,“ uvedl v analýze redaktor ruské sekce BBC Famil Ismailov. Hlava státu pokračuje v šíření stereotypů o tom, jak Západ všemožně podkopává a oslabuje nové, úspěšné a silné Rusko. Medveděv obratně využívá nostalgii za sovětskými časy. Co jiného mu však zbývá – jeho sny o rusko-ukrajinské celní unii a bližším propojení obou států se mění v nejistý a vzdálený projekt. Rusku za těchto okolností nezbývá nic jiného, než hájit zájmy Rusů na Ukrajině. Budoucí kyjevská vláda si musí skutečně dát pozor, aby je nevyloučila z politického procesu. Rusko totiž „umí“ tuto strategii právě tak chytře, jako bezohledně. V roce 2008 využilo stejné argumentace při konfliktu s Gruzií, a dnes plně kontroluje dvě odštěpené provincie – Jižní Osetii a Abcházii. Lze něco podobného čekat na Krymu? Ano a ne – Rusko jistě bude posilovat národní uvědomění krymských Rusů, ale do dobrodružství s narušováním ukrajinské územní celistvosti se hned tak nepustí.

Zpracováno ze zahraničního tisku.