Ukrajinská koalice a pikle Moskvy

16.prosince byla oficiálně podepsána koaliční smlouva mezi Bloky Julie Timošenko a Vladimira Litvina a Naší Ukrajinou - Národní sebeobranou, resp. zbytky Juščenkova bloku. Ze 72 poslanců ji totiž svým podpisem zpečetilo jen 37 zákonodárců. A ani to není přesný účet úterního státotvorného kvasu v Nejvyšší radě. Pro totiž hlasovalo 212 poslanců a ne potřebných 226. Výstižně to vyjádřil opoziční poslanec Jaroslav Suchij. Hlavním cílem bylo získat křeslo předsedy zákonodárného sboru pro Blok Litvina a post premiéra pro Julii Timošenko. Do vínku si i tak koalice vnáší nejen pečeť prezidentského rozkolu, ale také opozičního schizmatu a možnosti potenciálního vydírání z strany Litvinova Bloku. Opoziční výhrady jasně shrnuje Anna Germanová z proruské Strany regionů, když řekla novopečenému předsedovi parlamentu Litvinovi : "..neurážejte své šediny lží o neexistující koalici!" Parlamentním regulím prostě nebylo učiněno za dost. A Blok Vladimira Litvina, ten sice souhlasí se vznikem koalice, ale nesouhlasí s důležitými a kardinálně důležitými body politiky budoucí vlády. Jde zejména o vytvoření svobodného trhu s půdou; z něho chce vyčlenit zemědělské pozemky, protože jinak by, podle Litvina hrozilo spekulativní zkupování půdy latifundisty a cizinci.

Ukrajina by tak přišla o své hlavní národní bohatství, tedy úrodnou černozem, která ne nadarmo byla svého času hlavní obilnicí SSSR. Noví menšinový koaliční partner také nesouhlasí s tím, aby příslušníci antisovětského odboje z řad Organizace ukrajinských nacionalistů, včetně Banderovců i Ukrajinské povstalecké armády, která vznikla v roce 1943 na územích odtržených počátkem druhé světové války od Československa, Polska a Rumunska. UPA se mmj. dopustila etnických čistek na Polácích a potlačovala partyzánské a antifašistické hnutí a nakonec otevřeně kolaborovala s nacisty. A konečně Blok Litvina prosazuje státní neutralitu, jako hlavní pilíř zahraniční politiky. To je optimální varianta odpovídající národním zájmům Ukrajiny, tvrdí zmínění partneři v koalici, která bývá označována za prozápadní. I když také premiérka Julije Timošenková bedlivě dbá na to, aby se nedotkla Ruska.

Fakt, že nová, byť křehká vládní koalice vznikla prozatím zřejmě zůstává faktem. A nové politické uskupení má v zásobě jeden ne nepodstatný trumf: současnou finanční krizi ve světě. Proto si koalice také dala přídomek "národního rozvoje, stability a řádu". Hlavním cílem je nyní přijetí antikrizových zákonů. Dobrých verbálních úmyslů, ale bylo vysloveno za poslední roky přespříliš na to, aby se jim dalo věřit a zejména ve spojení se současnou premiérkou. Není proto od věci uvést argumenty opozice, která požaduje předčasné volby. Politika Timošenkové je přímou cestou do krize, tvrdí mmj. Strana Regionů Viktora Janukoviče. Sama politika vlády je v hluboké krizi, dodávají opozičníci. Ukrajina před Timošenkovou měla 7% růst HDP a 10% průmyslové výroby; v listopadu se průmysl propadl o 28% a národní produkt o 14. Národní měna, hřivna, devalvovala o 60%. Podniky poprvé za osm lety začaly opět dlužit mzdy svým zaměstnancům. Podle odborníků bude ještě hůř. A to je dobrá zpráva! Tedy hlavně pro Rusko, které se netají svými antipatiemi k zemi, která stále ještě nezavrhla členství v NATO a prozápadní orientaci. Křehkou koalicí roste šance proruské opozice, že se dostane k moci; vznikem koalice oslabuje dnes jediný jasně prozápadní politik, prezident Juščenko. Ale v Moskvě zřejmě nenechávají nic náhodě. Dny současného ruského velvyslance, ruského ex-premiéra Viktora Černomyrdina jsou zřejmě sečteny. I když, věren svému krédu dělal, co mohl, povedlo se to, jako vždycky, tedy nepovedlo.

Jelcinovský penzista měl v Kyjevě zajistit vítězství lídra Strany regionů Viktora Janukoviče. Selhal. Měl přimět Ukrajinu k prodloužení smlouvy o přátelství, tedy hlavně ruské námořní základně v Sevastopolu. Zase minela. A nezdařila se ani nátlaková akce na splácení ruského plynu. Podle ruských medií přijde na místo velvyslance nový a tvrdší člověk. Spekuluje se o tom, že by to mohl být nynější gubernátor Podmoskevské oblasti. Není jím nikdo jiný než bývalý velitel sovětských vojsk v Afghánistánu a také velitel Kyjevského vojenského okruhu, gen. Boris Gromov. Člověk dostatečně odtažitý od současné kremelské špičky, ale také dostatečně ambciozní, tvrdý a zavázaný, aby plnil nejen otevřené příkazy Moskvy, ale také diverzní úkoly z pozice hlavního ruského rezidenta na Ukrajině.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .