Ukrajinci jsou houževnatí, ale ani Rusové jen tak nepustí, co zachvátili, říká novinářka Klicperová, autorka knihy Nulová linie

„Tím křikem se totiž člověk trochu uvolní a začne myslet na něco jiného, protože slyší i hlas. Byla jsem tam sama, ticho tedy opravdu nebylo, asi nejhorší byla samota, protože nebylo s kým emoce sdílet,“ doplňuje v pořadu Hovory. 

Čtěte také

Ukrajina se musí připravit i na jiné varianty než vítězství, říká generál. Každá další možnost je cesta do propasti, oponuje poslanec

Na frontě strávila den a noc s kamarádem Taylorem, který později ve válce zahynul. „Byl to český zdravotník, záchranář, který mě tam dovezl. V krytu jsem strávila celou noc víceméně sama. Taylor musel odvážet zraněné z boje.“ 

„Tehdy tam byla soustředěna dělostřelecká palba a byly to krušné chvíle, byť já byla v krytém zákopu – a lítalo to kolem opravdu hodně, až se třásla zem, do toho strašný hluk,“ vzpomíná.

„Věděla jsem, že jít ven znamená extrémně velké riziko – a když jsem se další den musela věnovat své práci, chtělo to sebrat veškerou odvahu.“ 

Na Ukrajině jsem už byla asi 12krát

O svých reportérských cestách na Ukrajinu napsala i nejnovější knihu Nulová linie. Do války přitom odjela hned 24. února 2022.

Čtěte také

Pozdní dodávky západních zbraní znamenají víc mrtvých ukrajinských vojáků, říká bezpečnostní analytik Foltýn

„Vůbec jsem nevěděla, do čeho jedu. To ostatně nemohl tušit nikdo, co se z toho vyvine. Doma jsem naházela do tašky pár věcí a počítala s tím, že budu tři dny někde na hranicích točit uprchlíky a pak pojedu zpátky. Místo toho jsem na Ukrajině zůstala víc než tři týdny a místo uprchlíků točila o tom, jak se dostávám čím dál blíž Kyjeva, protože tehdy Rusové útočili právě tam,“ vzpomíná.

Ve válkou sužované zemi dodnes byla už asi 12krát. To, že nakonec půjde o dlouhý konflikt, reportérce Klicperové prý došlo už v květnu, při prvním návratu na Ukrajinu.

„Dostala jsem se poprvé přímo na bojové linie a bylo mi jasné, že Ukrajinci stojí proti opravdu silnému nepříteli. To byla ta doba, kdy se psalo jen o tom, jak Ukrajina vítězí… Bylo by moc hezké, kdyby to tak bylo, bohužel, realita to tedy tak úplně nebyla a není.“

Lenka Klicperová, novinářka a cestovatelka|foto:Vladimír Kroc, Český rozhlas

Ukrajinci jsou hodně tvrdí a odhodlaní. „Jsou opravdu hrozně houževnatí, ale mezi oběma národy v tom zas takový rozdíl není. I Rusové jsou strašně houževnatí a jen tak nepustí, co zachvátili,“ říká s tím, že se zatím konec války neblíží, spíš naopak.

„V knize Nulová linie přináším svědectví o tom, jak ten 1,5 rok války, který jsem stihla začlenit, prožívali civilní obyvatelé i vojáci, se kterými jsem se pak setkala na frontových liniích. Jsou tam samozřejmě i české stopy.“

„Úvodní kapitola z frontové linie je hodně věnovaná Taylorovi, který byl zraněn jen pár dní poté, co jsem odjela, a za další dva měsíce zemřel na poranění, která utrpěl. Jeho smrt mě, musím říct, hodně zasáhla, dlouho jsem se s tím vyrovnávala – a vlastně ani nevím, jestli jsem se s tím už vyrovnala. Ale život jde dál, co se dá dělat,“ uzavírá Lenka Klicperová. 

Reportérka by si přála, aby Nulovou linii přečetli i ti, kdo se o válku nezajímají. Co obnášela práce na reportážním svědectví o válce s putinovským Ruskem? Odpovědi najdete v audiozáznamu pořadu Hovory Vladimíra Kroce, vysíláme v repríze.