Uhde: Kvůli landsmanšaftu se rozdmýchává konflikt nepřirozených rozměrů. Smíření je bytostná potřeba

Podle odpůrců je konání akce necitlivé vůči pamětníkům války. Letos devadesátiletý Uhde ale namítá, že přímých svědků ubývá a mnozí z nich se s těmito vzpomínky vyrovnali. Připouští, že pro mladší generace může jít o bolestnou zkušenost, ovšem zprostředkovanou z vyprávění svých příbuzných.

Čtěte také

Může někoho ohrozit sjezd vyhnaných Němců v Brně? Strašení „sudeťáky“ jako součást české politiky

„Nechceme ten festival představovat jako obracející se k celé společnosti, nýbrž k lidem, které dialog přitahuje. Nechtěli jsme se nikoho dotknout a doufám, že se nedotkne bolestně ani těch, kteří ty bolestné vzpomínky mají,“ věří.

Uhde odmítá, že by sudetoněmecký sjezd znamenal nebezpečí prolomení Benešových dekretů. Samotné Sudetoněmecké sdružení požadavek na jejich zrušení ze svých stanov již před lety vypustilo a jeho představitelé to vnímají jako českou záležitost.

Vymezuje se také vůči tvrzení prezidenta Václava Klause, že Češi se smiřovat nepotřebují, protože nerozpoutali dvě světové války a nezapříčinili desítky milionů obětí včetně masového vraždění Židů.

„Můj milovaný básník František Halas psal o Češích jako o zástupech spravedlivých, které Bůh neslyšel. To je hledisko roku 1939 nebo let 1938–45, tehdy naprosto pochopitelné. Ale dnes si uvědomuji, jak je omezené. Halas si neuvědomoval věci, které si ani uvědomit nemohl. Klaus tu příležitost má a domnívám se, že oživováním hledisek tak starých, se mýlí,“ oponuje bývalý politik.

Potřeba smíření

Uhde popisuje, že část rodiny z matčiny strany zahynula v koncentračních táborech, zatímco sestra jeho otce si v roce 1924 vzala brněnského Němce a dostala se do divokého odsunu.

Čtěte také

Setkání landsmanšaftu v Brně je nemístné, tvrdí Hašek. Bělobrádek: Pozváni jsou Němci-demokraté

„Za protektorátu radila mé mamince, že mého otce zachrání, když se s ním rozvede. V roce 1945 jí to maminka oplatila a jako advokátka jí poradila, že když se s manželem rozvede, vyhne se odsunu. Do roku 1955 spolu nemluvily, ublížily si,“ popisuje.

Když se ale obě ženy po 10 letech sešly, vzájemně se vypovídaly, čím vším prošly, objaly se a dlouho usedavě plakaly.

„Jako devatenáctiletý jsem byl při tom a je to jeden z mých ústředních zážitků. To smíření pro mě bylo bytostnou potřebou a domnívám se, že po 80 letech je to otázka, která může a má být nastolena, chceme-li být vyznavači životního kladu a nikoli opakovatelé toho, co bylo v roce 1945 a dříve spácháno,“ dodává.

Poslechněte si celý rozhovor v Interview Plus.