Učiliště nenávisti? To jsem na FAMU nepozorovala ani jako studentka, ani děkanka, říká Slováková
Dokumentaristka Olga Sommerová před časem nazvala Filmovou fakultu Akademie múzických umění (FAMU) učilištěm nenávisti. Nová děkanka a také dokumentaristka Andrea Slováková s touto nálepkou nesouhlasí: „I v době, kdy to paní Sommerová říkala, to bylo hodně nadsazené. Dá se říct, že to reflektovalo pocity několika lidí, ale nemyslím, že by to bylo v souladu s realitou. Alespoň takovou, jak ji vnímám já.“
„Za prvé – myslím, že FAMU v žádném případě není učiliště. Je to vysoká škola,“ zdůrazňuje.
Čtěte také
„To znamená, že navzdory tomu, že jádrem toho, co učíme, je řemeslo v jednotlivých profesích, které je nejen vyučováno, ale i trénováno různými praktickými cvičeními během celého studia na všech těch katedrách. A zároveň vedeme studenty k tomu, aby byli vzdělaní v různých oblastech, které překračují rámec toho řemesla,“ vysvětluje v Osobnosti Plus.
A pokračuje: „A když se dostanu k té nenávisti, tak si myslím, že to je něco, co jsem já osobně na FAMU nepozorovala. Ani když jsem tam studovala, ani když jsem tam učila, ani když jsem děkankou.“
Spory? Ano, máme
Slováková přiznává, že vyostřené vztahy na FAMU existují, ale jsou to spory, které prý fakultu i celou školu posouvají dál.
Čtěte také
„Za celou komunitu fakulty mohu říct, že spor může být produktivní. Neshoda názorů je naprosto běžná a je zcela v pořádku. Otázkou je, jakým způsobem se v tom sporu zachováme a kam směřujeme. K jakému cíli.“
Protiváhou pojmu nenávist je podle ní kritické myšlení a právě tomu se snaží studenty naučit, dodává děkanka.
Šikana? Ano, jednotky případů
Před časem proběhla na DAMU velká aféra kolem šikany studentů. Děkanka Slováková přiznává, že jednotky případů řeší i na FAMU a tyto případy představují určité vzorce chování, které jsou podle ní relativně hluboce zakořeněné.
Čtěte také
„Tím slovem zakořeněné jsem nemyslela ani tak jednotlivce, ale primárně v biotopu instituce. Protože umělecké školy vždy byly do určité míry otevřenější k tomu, že se lidé mohou víc projevovat třeba i expresivně. Takové tam opravdu jsou zakódované,“ vysvětluje.
V jednom momentě to pak začne vadit. „V momentě, kdy jsou to studující mladí lidé nuceni brát jako samozřejmost. Něco, čemu se musí podřídit. Například, a teď si vymýšlím jméno, jde studentka po chodbě, kde jsou i další lidé, a pedagog na ni zakřičí: ,Zuzanko, nějak vám narostl zadek. Měla byste víc běhat.‘ Tak nemůžeme vědět, jestli to je konkrétní a jestli to té studentce vadí, nebo nevadí. Ale možná jí to vadí.“
Já nechci, aby vůbec měl někdo takové dilema, protože to není v pořádku.
Andrea Slováková
Vedení školy to podle děkanky ale vadí.
Čtěte také
„Já nechci nikoho vystavovat takové situaci, aby vůbec byl v tomto dilematu, jestli je v pořádku, že na mně toto učitel zakřičí. A i kdyby to nebylo na chodbě, kde to slyšeli další lidé, i kdyby to bylo ve třídě, je i to v pořádku, aby učitel něco takového říkal? Já nechci, aby vůbec měl někdo takové dilema, protože to není v pořádku.“
Bohužel, nezřídka se jedná i o společenský respektované osoby, které se podobně chovají, připouští děkanka.
„Děkuji, že se na to ptáte, protože je důležité zdůraznit, že se to opravdu v žádném případě netýká všech pedagogů a pedagožek. Jsou to opravdu jednotky, jsou to velmi konkrétní případy,“ přiznává Slováková.
Musíme se vždy dívat na obě strany. A tam, kde je mocenská nerovnost, se musíme v první řadě dívat na toho slabšího.
Andrea Slováková
„Nicméně důležité je i to klima instituce. Pokud by tohle bylo tolerováno, a dosud takové způsoby chování umožňovalo, tak se potýkáme s tím, že třeba reakce pak může být defenzivní v tom smyslu, že se jedná o nějaké omezení svobody. Jako kdybychom dosud mohli říkat, co jsme chtěli, ať si studentka obleče ty šaty a líbí se mi na zkoušce, ale najednou jí to nemohu říct? Tak to pak někdo může vnímat úkorně. Jako že ho někdo chce omezit. Ale zároveň se musíme vždy dívat na obě ty strany, respektive v tomto případě, kde je mocenská nerovnost, tak se musíme v první řadě dívat na to, kdo je ve slabší pozici, což je tady studentka,“ uzavírá Andrea Slováková.
Celý rozhovor Barbory Tachecí najdete v audiozáznamu pořadu Osobnost Plus.
Související
-
Post děkana DAMU je příležitost, jak být u vzniku nových věcí, říká K. F. Tománek
Pohyb, různost, změna – právě to je v očích nového děkana DAMU Karla Františka Tománka divadlo.
-
Olga Špátová o natáčení s Karlem Gottem: Měla jsem pocit, že se dotýkám možná i smyslu života
Karel Gott byl v naší rodině už v 70. letech, říká dokumentaristka Olga Malířová Špátová. „Nejsou to náhody. Karel je opravdu naše rodinné dědictví,“ dodává v Hovorech.
-
Ve filmovém archivu jsou nízké platy. Ze zdražování se mě zmocňuje úzkost, přiznává ředitel Bregant
Ředitel Národnío filmového archivu Bregant nesnáší žebříčky: „To je hrozná past, protože deformují jak samotné filmy, tak způsob, jak se na ně potom dívají lidé.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.