Učebnice jsou v průměru devět let staré. Reforma to nenapraví, pokud na nich stát nepřestane šetřit

Podle analýzy organizace EDUin z března 2026 je průměrný rok vydání učebnice používané v českých školách 2017. Pouze šestnáct procent učebnic se schvalovací doložkou ministerstva školství vyšlo v posledních pěti letech.

Přesun financování na zřizovatele škol přidává k problému novou rovinu – tam, kde vedení města nepovažuje učebnice za prioritu, se nemusí fond obnovy vůbec doplňovat. Asociace krajů České republiky přitom trvá na tom, že nákup učebnic i vzdělávání učitelů má garantovat stát.

Stát neumí říct, co chce

O nutnosti reformovat i samotné materiály mluví Jan Vöröš Mušuta, programový ředitel organizace EDUin, která se dlouhodobě věnuje inovacím ve školství: „Dokud se nezmění učebnice, samotná reforma nemá šanci na úspěch.“

Čtěte také

Žáci na cestě za dobrodružstvím: Co jim přináší školní docházka obohacená expedicemi?

Za přehlcením žáků informacemi není pouze podoba vzdělávacího programu, ale také obsah učebnic. Reformovaný vzdělávací program, který bude pro základní školy závazný od 1. září 2028, se sám nepromítne do tříd, k tomu potřebuje odpovídající studijní materiály.

Audit vzdělávacího systému, který EDUin zveřejnil v březnu 2026, popisuje schvalovací doložkové řízení jako do velké míry formální. Ministerstvo sice ověřuje soulad materiálů s rámcovým vzdělávacím programem, ale věcné didaktické problémy neřeší, protože pro ně neexistují jasné standardy. „Stát neumí jasně říct nakladatelům, co po nich chce,“ poukazuje Mušuta.

Jedním z řešení je v diskusi o finální podobě učebnic propojit nakladatele, stát a akademickou sféru. Národní pedagogický institut v posledních letech zlepšuje zpětnou vazbu ke kvalitě materiálů, ale dialog s nakladateli o standardech zatím chybí.

Mušuta upozorňuje na to, co přesun financování na zřizovatele v praxi znamená: „Považujeme za velké ohrožení rovného přístupu ke vzdělávání, pokud by o kvalitě a stáří učebnic rozhodovalo jen to, kde se narodíte.“

Maják pro ty, kteří bloudí

Petr Knecht z Katedry pedagogiky a andragogiky Pedagogické fakulty Ostravské univerzity vyučuje také na základní škole a problém zastaralosti zná přímo z hodin geografie. Žáci sami upozorňují, že data v učebnicích pocházejí z roku 2001, nebo jsou ještě starší.

Čtěte také

Povinná četba? Není vyvážená, často končí třemi tituly z 90. let minulého století

„Paradoxně v době umělé inteligence a digitálních zdrojů se dostáváme do situace, kdy i sami žáci bývají ztraceni. Ta učebnice může fungovat jako maják a může být jedním z mála zdrojů, kde se mohou setkat s informacemi, které jsou ověřené,“ říká Knecht.

Za jednu z hlavních bariér modernizace učebnic označuje konzervativnost učitelů jako cílové skupiny. Inovativní řady se podle vydavatelů někdy neprodávají, ne proto, že by byly nekvalitní, ale protože nejsou v praxi přijímány. Řešením je průběžné vzdělávání učitelů v práci s novými materiály, jako je to běžné například u jazykových učebnic.

Jak přesně by měl vypadat dialog státu s nakladateli, aby vedl ke skutečně kvalitnějším učebnicím? A jak postupovat u předmětů, kde je obnova učebnicových řad nejpomalejší? Poslechněte si celý pořad.