U Šmejdů je důležité, co spustili, přiznává dcera slavné dokumentaristky Hana Třeštíková

Hana Třeštíková, producentka, režisérka a zastupitelka Prahy 7 nebo radní Prahy pro oblast kultury
Hana Třeštíková, producentka, režisérka a zastupitelka Prahy 7 nebo radní Prahy pro oblast kultury

Profesí je producentka. V posledních sedmi letech se vydala na cestu, kterou už „prošlapala“ její máma, dokumentaristka Helena Třeštíková. K tomu všemu je úspěšnou zastupitelkou Prahy 7 (za koalici Praha Sobě) a radní na magistrátu pro oblast kultury.

Všichni víme, že opravdu „velké peníze“ se točí u hraného filmů, s dokumentem to tak slavné není. Jak se vůbec měří úspěch dokumentárního filmu?

„Je několik milníků v životě dokumentaristy, kdy člověk získá vnitřní pocit, že to udělal dobře. První, když o film projeví zájem Česká televize. Další, když dostanete peníze od státního fondu kinematografie, a pak jsou to nominace třeba na Českého lva. Nebo že do kin přijde víc diváků než nějakých deset, což se taky stává. Taky když je uvedený na festivalu (jak doma, tak v zahraničí)... To všechno se u dokumentu slaví,“ odpovídá Třeštíková.

Šmejdů si cením

Na svém kontě má zhruba sedm celovečerních dokumentů. „U některých cítím, že jsou důležitější. Nemůžu tak nezmínit dokument Šmejdi, který nebyl asi tak umělecky zásadní, dělali jsme ho hodně na koleně nebo používali skryté kamery a tak, ale důležité je, co nakonec spustil…“

Dokument Šmejdi mapoval zneužívání seniorů hlavně na předváděcích akcích. „To je úspěch, který nejde vynahradit diváckým zájmem nebo dokonce penězi… To je něco, co budu navždy považovat za věc, která se povedla. Ze které mám radost a co doopravdy zafungovalo,“ dodává.

Když se řekne Manželské etudy, určitě se všem vybaví jméno mámy Heleny. Dcera Hana se rozhodla v matčině projektu pokračovat. „Asi, kdybych dnes měla tu zkušenost, jakou mám po sedmi letech natáčení, tak bych se do toho nevrhla tak po hlavě,“ přiznává. 

Manželské etudy

Zřejmě ji prý chránila nezkušenost a nevědomost. „A lehká naivita, kdy jsem si řekla: bude skvělé udělat takové pokračování etud. Vyberu si nové páry a budu je točit. Během těch let se objevila spousta stresových momentů, nejistoty, váhání… jestli to dělám dobře, aby to nebyl průšvih. I to, že někomu ovlivňujete soukromý život… To je ohromný závazek, který je potřeba nezradit.“

Taky po každém natáčení doslova „odpadne“. „Mám velký energetický propad a potřebuji nedělat nic a jen odpočívat. Abych se se všemi těmi nejistotami dokázala vypořádat.“

Na druhou stranu, taky objevila pět párů lidí, kteří se stali přáteli. „Zažili jsme spolu spoustu zajímavých situací a absolutně nelituju, že jsem se do toho kdy pustila.“ Nová pokračování Manželských etud bude televize vysílat už od listopadu (vždy v pondělí a ve středu).  

„Diváci dobře znají to, co točila máma, a taky doufám, že teď uvidí zajímavou sondu do života mladé generace.“ Toho, že budou její dokumenty poměřovány s těmi od mámy, se nebojí, vlastně s tím počítá. „Myslím, že srovnáním jejího a mého autorského přístupu, nebo i samotného zpracování látky, mohou vzniknout zajímavé závěry. Na reakce jsem sama zvědavá,“ přiznává.  

Dokument se rodí až ve střižně

Jak se pak dívá na autorizaci dokumentu? Ne každý dokumentarista totiž své „herce“ pustí i do střižny.

„To bylo základní právo, na kterém jsme se před sedmi lety dohodli. Že nebudeme točit, když si to páry nebudou přát, že nenatočíme nic skrytou kamerou a že proběhne autorizace. Už ji máme za sebou hned po první verzi střihu. Někomu se to líbilo, někomu míň a chtěli i drobné úpravy. Naštěstí se nestalo, že by někdo odmítl vysílání úplně, nebo že by zásahy byly tak markantní, že bych s tím měla problém.“  

Jak se píše scénář dokumentu? Jde to vůbec? „Máma říká, že dokument se rodí ve střižně. Samozřejmě, že máte nějaké teze, co se má na natáčecím dni dělat a jaká témata se budou probírat. Zbytek je už realita všedního dne. Pak si sednete do střižny a začnete tvořit,“ odpovídá.

Taky proto se prý klade takový důraz na čas ve střižně a dělá se první tvar, ke kterému se pak člověk vrací. „Mnoho dokumentaristů ale až tam zjistí, co vlastně natočili.“ Ideální čas na střih je podle Třeštíkové dva měsíce. „Když se to ale přetáhne do let, je to problém. Pak jsou už producenti nervózní,“ dodává.

Jaký je rozdíl mezi prací produkce a producentky? Co dělá na radnici Prahy 7 a proč šla dělat politiku? Jak to Heleně a Haně Třeštíkové jde spolu v práci? A proč jí „tak dostal“ příběh Lídy Baarové? Poslechněte si v audiozáznamu pořadu Hovory. Ptal se Vlastimil Ježek.

Spustit audio
autoři: Vlastimil Ježek, Věra Luptáková

Související