U pěvců, kteří hnízdí v dutinách, se v evoluci opakuje agresivní chování

26. červenec 2025

V mozku řady pěvců vědci našli tentýž malý počet genů spojený s agresivním chováním. Využívají ho hlavně ty ptačí druhy, které nedokážou zahnízdit jinde než v dutinách. 

Vědci agresívní chování pozorovali u řady běžných pěvců, od vlaštovek přes vrabce po střízlíky nebo drozdy. Dutin je totiž omezený počet, přitom pro některé druhy jsou nezbytnou podmínkou rozmnožování. Novinkou studie bylo zjištění, že takové chování není podmíněno hormonálně, ale spíš geneticky. 

„Kdo hnízdí v dutině, má tam sucho a je trochu chráněný před predátory,“ vysvětluje ornitolog a expert na praktickou ochranu přírody Ondřej Sedláček. Samičky druhů, které se bez hnízdění v dutinách neobejdou, byly během pokusů agresívnější, než ty, které dokážou hnízdit i jinde. 

Zleva herečka Veronika Jeníková, biologové Ondřej Sedláček a Tereza Petrusková a moderátorka Martina Mašková

Větší teritorium

Vědci upozorňují, že ptáci obvykle nebrání jen dutinu samotnou, ale celé své teritorium. „Samec je agresivní už jen tím, že zpívá,“ upozorňuje ekoložka a ornitoložka Tereza Petrusková.

Připomíná, že když to vypadá, jako by se dva zpívající samci hádali, jde o prevenci konfliktu. Slabší jedinec dostává šanci včas ustoupit silnějšímu. 

Mezi některými zkoumanými druhy byly dílčí rozdíly, vrabci byli v pokusu méně agresívní. „Když dáte na jeden strom šest budek, nemůže tam hnízdit šest sýkorek, ale šest vrabců polních ano,“ dodává Ondřej Sedláček. 

Co přispívá k agresivitě ptáků, kteří hnízdí v dutinách? Jak genetika zajišťuje přežití ptačích samečků? Jak zachránit růžového holuba z Mauricia? Moderuje Martina Mašková. Debatují biologové Tereza Petrusková a Ondřej Sedláček, spoluúčinkuje herečka Veronika Jeníková. 

Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.