Týden očima Petra Schwarze: Stanice Koronavirus. Příští zastávka Apokalypsa je na znamení

14. březen 2020

„Přihoďte mi těch kuřecích řízků radši ještě čtyři kila,“ žádala prodavače u pultu s masem v jednom natřískaném pražském nákupním centru paní s malým dítětem u nohy, která si už předtím vyžádala a nyní v košíku hýčkala oné pochutiny dalších šest kilogramů.  

Trochu jsem zazíral – tohle zboží rozhodně nebylo v akci, naopak, v obchodě o kus dál by ho paní dostala ani ne za polovinu. Ale před pár desítkami minut vláda vyhlásila zákaz i soukromých oslav s více než třiceti účastníky, tak chtějí třeba ještě narychlo udělat velký mejdan, napadlo mne. Vše ale vyjasnila hned následující otázka, kterou paní prodavači adresovala: „Opravdu od zítřka zavíráte?“

Čtěte také

Ne, nezavírali, bůhví, kde se paní touhle fámou nakazila. A ne, vůbec se nechci vysmívat či kritizovat ani onu paní, ani ty další, kteří si dělají radši zásoby na dobu, „až to bude ještě horší“, nehledě na ujišťování premiéra i dalších představitelů našeho státu, že to není potřeba.

Koronavirus zamořuje svět čím dál rychleji a není před ním bezpečný nikdo, chudý či bohatý, neznámý či známý, ani hvězdy jako Tom Hanks či přední politici a světští vládci. S jeho šířením se samozřejmě snaží bojovat všude, s různou úspěšností, drastickými metodami i způsoby drastickými méně, s předstihem i pozdě.

Česká vláda se rozhodla pro dosti razantní opatření v době, kdy u nás sice počet nakažených roste rychleji, než je příjemné, ale kdy ještě nákaza zdaleka nedosáhla rozměrů jako v některých jiných i velice vyspělých zemích.

Ať nenaletíme těm, kteří získávají prospěch z toho, že nás straší

Tento týden postupně zavřela školy, sportoviště, částečně hospody, ve dvou etapách zakázala veřejné a nakonec i soukromé akce pro více účastníků, pro pohyb lidí v podstatě uzavřela hranice, vyhlásila nouzový stav, který ji umožňuje omezit jindy nedotknutelná práva občanů. Zdraví je na prvním místě, takže tato opatření jsou pochopitelná a také je naprostá většina občanů přivítala.

Čtěte také

Pochopitelné a správné je i to, že se je vláda snaží dávkovat podle jejich nezbytností, aby zároveň s koronavirem nelikvidovala i ekonomiku, která už tak dostává na frak. Jenže méně pochopitelné je, že to dávkování ne vždy má logiku – a pak působí, jako by si snad šéfové státu vždy schovávali ještě nějaké opatření na další den, aby zas mohli ukázat, jak se starají. A někdy to dávkování nemá logiku vůbec.

Proč třeba už v závěru minulého týden platila povinná čtrnáctidenní karanténa pro navrátilce z v té době už koronavirem silně zamořené Itálie až od druhého dne a ne okamžitě? To jako ti, kteří se vrátili do půlnoci, měli menší šanci se nakazit a nemoc dále šířit, než ti, kteří se vrátili o pár minut později?

Proč, když v Itálii mělo být v té chvíli více než 16 tisíc Čechů a ještě včera jich tam bylo necelých 8 tisíc, je celkově podle včerejších údajů ministra zdravotnictví Vojtěcha v karanténě u nás pouze necelých 5 tisíc lidí, když se karanténa samozřejmě netýká už zdaleka jen těch navrátilců, a proč to zřejmě nikomu není divné?

Čtěte také

Proč vrchní odborný bojovník proti nákaze, náměstek ministra zdravotnictví Prymula, do rádia ohlašuje, že vláda „určitě“ do deseti dnů zavře s výjimkou prodejen potravin obchodní centra, takže de facto vyzývá lidi, aby si do nich ještě rychle šli nakoupit, dokud je to možné a nákaza se v plných obchodech mohla šířit ještě účinněji? Podobná opatření je přece nesmysl avizovat, buď se mají udělat hned, pokud jsou nutná, nebo o nich nemluvit. K čemu je tohle vyvolávání obav?

Za dlouhá, dlouhá léta, kdy nám hrozili spíš papíroví čerti než opravdové ohrožení, jsme si zvykli na pocit bezpečí, a tak se ani nyní nedivím oné paní, že více než nákazy sebe i dítěte v lidmi narvaném prostoru se bojí toho, že nebude mít kde nakoupit. Zvlášť, když jí ten nejpovolanější pak potvrdí, že vlastně to je to, čeho se teď má bát nejvíc. Ona léta reálného bezpečí, ve kterém jsme žili, vedla k tomu, že velká část společnosti začala ty papírové čerty vyhledávat, aby se měla čeho bát, a mnozí politici ji v tom podporovali.

Petr Schwarz

A to, že se ti papíroví čerti opakovaně ukazovali právě jen papírovými čerty, vedlo k tomu, že pocit, že se nic vlastně opravdu stát nemůže, jen sílil. Ať nenaletíme těm, kteří získávají prospěch z toho, že nás straší, ať také poznáme, kdy a hlavně čeho se bát, přeje posluchačům Českého rozhlasu Plus, sobě i celému světu Petr Schwarz.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

autor: Petr Schwarz
Spustit audio