Týden očima Petra Schwarze: Pozorování UFO a život v Česku
Bývalý americký prezident Obama potvrdil, že existují pozorování a nahrávky toho, čemu se obecně už dlouho říká UFO a v poslední době moderněji „neidentifikované vzdušné předměty“, přestože i tyto předměty létají – a to jak se pohybují a manévrují, si neumíme dle Obamy v současnosti vysvětlit. Různým zvěstem o ufounech mezi námi se ale Obama de facto vysmál. Holt už dlouho nebyl v Česku.
My tu máme prezidenta, který vážně vysvětluje novináři srbské agentury Tanjug, že kosovskou administrativu vede prezident Thaci, obžalovaný v Haagu z válečných zločinů, a na základě toho zpochybňuje Kosovo jako partnera pro seriózní dialog se Srbskem.
Čtěte také
Zatímco Thaci už před půl rokem, než se vydal haagskému tribunálu, rezignoval, jeho příznivci následující volby bojkotovali, takže nejsou nikde zastoupeni a Kosovo má nyní prezidentku, která v době tamní války ještě ani nebyla dospělá. A prezidentovi muži celou tu legraci vyvěsí na stránky Hradu, aby všichni viděli, jak si prezident před návštěvou svého srbského protějšku v Praze nezjistil ani základní informace, co se v onom regionu děje, a pak šířil nesmysly v mezinárodním měřítku.
Ale prezidentovi muži jedné ostudy neměli dost, a tak na stránkách Hradu přistál další nádherně tragikomický materiál. Hradní kancléř v něm oznamuje, že prý v rámci boje proti dezinformacím nesmí zaměstnanci prezidentovy kanceláře poskytovat žádné informace několika vybraným médiím a pořadům, protože pokud by nějaké dotazy těmto médiím zodpověděli, mohli by se podílet na poškozování dobrého jména republiky a porušili by pracovní smlouvu. To jako vážně.
Ať se krys nebojíme a věříme ve své síly
Čtěte také
Ona média podle kancléře vědomě „šíří informace zkreslené, lživé a neobjektivní“ a jejich typickými praktikami je prý „neověřování faktů“ – opravdu, pořád vážně, zdravíme do Haagu Thaciho – a dále používání fiktivních utajovaných zdrojů. Pokud by ale ona média dokázala, že takový zdroj existuje – přeloženo, prozradila ho –, pan kancléř by se prý omluvil. V duchu svého prohlášení jistě hned potom, co by onoho pracovníka vyhodil.
Také tu máme vládu, jejíž členové v době nejhorší koronavirové krize sbírali v čele s premiérem píárové body alespoň na tom, jak rychle dokážou připravit záložní polní nemocnici. Představovali ji jako svůj úžasný projekt, vybrali pro ni místo v Letňanech a tehdejší ministr zdravotnictví pověřil nemocnici Na Bulovce, ať to vyřídí a zajistí provoz – a nyní tatáž vláda Bulovce odmítá proplatit 90 milionů, které na tu legraci musela vynaložit. A ministryni financí nepřijde vůbec stydno oznámit, že Bulovka nic nedostane, protože na smlouvách je její jméno.
Čtěte také
Dále tu máme ministra zdravotnictví, který už má konečně jasno o svém majetku. Ten byl v majetkovém přiznání původně nulový, a nyní se materiály k němu pro premiéra zhmotnily do 15 centimetrů tlustého fasciklu, bylo tedy rozhodně co zapomínat. A k tomu také máme opoziční koalici pirátsko-starostensko-independentní, která se chce k volebnímu úspěchu a nejlépe premiérskému křeslu dobrat pomocí programu délkou konkurujícímu Jiráskovým spisům. Jen autoři zapomněli zmínit, kde na své velkolepé plány seberou to stádo oslíčků otřes se.
Ruský ministr zahraničí předvedl, jak si jeho země představuje mezinárodní spolupráci, oznámil, že Arktida patří prostě Rusku a basta a všichni to prý už dlouho vědí. Tedy, všichni vědí, že tam Rusko staví vojenské základny, ale to je v podání Kremlu totéž.
Osm procent Američanů by si podle studie společnosti YouGov věřilo v souboji holýma rukama proti lvovi, slonovi či gorile, šest procent proti medvědovi, ne tomu ruskému z Kremlu, ale grizzlymu, naopak téměř třetina by si nevěřila proti kryse.
Ať se krys nebojíme, věříme ve své síly, ale také ty síly umíme zhodnotit, přeje posluchačům Českého rozhlasu Plus, sobě i celému světu Petr Schwarz.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
