Týden na Ukrajině a obavy z reakce Ruska

Sesazený ukrajinský prezident Viktor Janukovyč na snímku z 19. února
Sesazený ukrajinský prezident Viktor Janukovyč na snímku z 19. února

Tento týden přinesl Ukrajině opět řadu dramatických událostí – novou vládu, rozpuštění obávaných speciálních komand Berkut nebo zprávu ruského serveru RBK, že nezvěstný svržený prezident Viktor Janukovyč se nalézá v luxusním lázeňském středisku u Moskvy.

Ukrajina na něj vydala nejprve domácí a pak i mezinárodní zatykač kvůli „masovým vraždám“ a nový premiér Arsenij Jaceňuk obvinil jeho režim z rozkradení 70 miliard dolarů v posledních třech letech. Janukovyč prohlásil, že je stále prezidentem Ukrajiny, a požádal Rusko o ochranu proti extremistům. Kreml souhlasil, že mu osobní bezpečnost zajistí.

Na Krymu mezitím zesílily výzvy ruskojazyčných skupin k odtržení od Ukrajiny a připojení k Rusku. Došlo ke střetům proukrajinských a proruských skupin, které si vyžádaly desítky raněných. New York Times si povšiml, že někteří demonstranti volali „Allahu akbar“, „Alláh je velký“, a dodali tak celému teritoriálnímu sporu islámský nádech. Ve čtvrtek obsadili krymský parlament v Simferopolu neznámí ozbrojenci. Podle britského Guardianu byli označeni černooranžovými stužkami, symbolem sovětského vítězství v druhé světové válce, a na budově vyvěsili ruskou vlajku a transparent „Krym je Rusko“. Poslanec Kunicyn řekl ukrajinskému deníku Kyiv Post, že šlo o „120 profesionálně vycvičených ozbrojenců s automatickými zbraněmi“. Ve čtvrtek krymský parlament schválil referendum o budoucnosti Krymu a v pátek ráno se na krymském letišti objevili ruští ozbrojenci.

Hlavním zdrojem obav je ruský prezident Vladimir Putin, který uvedl do stavu pohotovosti 150 000 vojáků a nařídil vojenské cvičení u ukrajinských hranic. Úřadující ukrajinský prezident Turčynov Moskvu varoval, že Kyjev bude jakýkoli pohyb ruských vojáků na krymském území s výjimkou Sevastopolu považovat za akt agrese. Podle New York Times sice ruskou vojenskou intervenci na Ukrajinu očekává málokdo, ale většina pozorovatelů se shoduje, že Putin na svou geopolitickou porážku nějak reagovat bude.

Podle Los Angeles Times by konfrontace kvůli Ukrajině ani její rozpad nikomu nepomohl. Země potřebuje klid a reprezentativní vládu, která sežene injekci zahraniční pomoci a odvrátí státní bankrot. Ať bude u moci kdokoli, má jak Kyjev, tak Moskva prospěch z plynovodu dodávajícího přes Ukrajinu ruský zemní plyn do západní Evropy i z pronájmu krymské základny ruské černomořské flotile. Putin svým nařízením zahájit manévry vzbudil obavy z agresivní reakce Kremlu, ale ruští představitelé je označili za běžnou rutinu a generální tajemník NATO Rasmussen zdůraznil, že Moskva na ně alianci upozornila předem, utěšuje se Los Angeles Times.

Moskva, Kreml

Ukrajina je pro Putina příliš důležitá, než aby ji ztratil, upozorňuje mnohem zasvěcenější Rádio Svobodná Evropa – Rádio Svoboda. Přestože Spojené státy podle svého prezidenta Baracka Obamy nepovažují ukrajinské události za šachovou hru s Moskvou, drsná geopolitická realita je o něčem jiném. Ukrajina je už od získání nezávislosti v roce 1991 zaklíněná mezi vábením Západu a Ruskem, jež ji chce udržet ve sféře vlivu bývalého sovětského prostoru.

To serveru potvrdil i první postsovětský ukrajinský prezident Leonid Kravčuk. Podle něj je Rusku jasné, že bez Ukrajiny nemůže zaujmout místo „v širší aréně Evropy a vytvořit novou mocenskou strukturu, která by byla protiváhou ke Spojeným státům a dalším hráčům, a tak přijalo strategické rozhodnutí ponechat si Ukrajinu ve svém objetí“. Podobně smýšlí i bývalý americký velvyslanec v Kyjevě Steven Pifer, podle něhož je Ukrajina důležitou součástí Putinova plánu vybudovat v postsovětském prostoru sféru ruského vlivu. Jestli se Kyjev přikloní k Západu, bude mít Putin v plánované celní unii „velkou díru“. Ukrajina má pro něj význam i vnitropolitický – její udržení je v Rusku populární, a jestli ji Kreml ztratí, utrpí i pověst Putina.

Podle autora knihy „Ukrajinská oranžová revoluce“ Andrewa Wilsona Putin nikdy neuvítá příklad svržené kleptokracie v postsovětském prostoru. Navíc má na Ukrajině zásadní hospodářské a bezpečnostní zájmy. V Sevastopolu sídlí ruská černomořská flotila, přes Ukrajinu proudí většina ruského plynu do Evropy a ruští oligarchové mají v zemi lukrativní zájmy. Vojenská intervence je sice nepravděpodobná, protože by pro Moskvu byla po invazi do Gruzie v roce 2008 příliš obtížná a nákladná, ale existují i jiné možnosti.

Zdá se, že Rusku se zamlouvá myšlenka „federalizace“ Ukrajiny. Je to taktika, která by mohla zvýšit tlak na centrální vládu a zbrzdit další integraci Ukrajiny do Evropské unie tím, že by Moskva navázala těsné hospodářské vztahy s „autonomními“ východními regiony. Moskevský analytik Dmitrij Trenin uznává, že Kyjev považuje federalizaci za krok k rozdělení země, ale podle něj by mohl Ukrajinu naopak udržet pohromadě, neboť „větší finanční a kulturní autonomie by umožnila různým částem země snadněji koexistovat“.

Wilson je přesvědčen, že Rusko teď nové ukrajinské vládě dopřeje „co nejkratší rituální líbánky a potom použije všechny prostředky k tomu, aby ji znemožnilo jako neschopnou“. Premiér Dmitrij Medveděv ji zpochybnil, ještě než vznikla, poznámkou, že není možné uznat „něco, co vzešlo z ozbrojeného povstání“.

Také izraelský zpravodajský a vojenský server Debkafile tvrdí, že Putin Ukrajinu v žádném případě nepustí, zejména kvůli vojenské základně v Sevastopolu. Podle citovaných zdrojů bylo už v noci na čtvrtek vidět přesuny ruské vojenské výzbroje na Krymském poloostrově. Námořní základna v Sevastopolu má zásadní význam pro Putinovu politiku na Blízkém východě. Jestli se ocitne v ohrožení, v nebezpečí bude i ruský postoj v Sýrii a Putinovy strategické dohody s Íránem.

Ruský prezident Vladimir Putin

Hrozba výrazně vzrostla ve středu, kdy se v Simferopolu střetli proukrajinští a proruští demonstranti. Většinu těch protiruských tvořili menšinoví Tataři, jejichž předkové na Krymu v 18. století vládli. Kdyby se jim povedlo vytlačit z oblasti ruský vliv, byl by to signál pro desítky menšin v Ruské federaci, aby zahájily separatistický boj. Potlačit tatarské nepokoje v samém počátku tak pro Putina znamená zachránit celé Rusko. Hned po těchto střetech uvedl armádu do stavu pohotovosti a nařídil vojenské cvičení.

S tím souhlasí i britský Independent, podle kterého je Ukrajina Putinův zlý sen. Až nový ukrajinský režim najde viníky čtvrteční střelby, spravedlnost zničí starý režim. To bude pro Rusko desetkrát horší než ukrajinský podpis asociační dohody s Evropskou unií, kvůli které celý konflikt začal. Skutečná demokracie na Ukrajině představuje existenční hrozbu pro celý systém, jejž Putin od roku 2000 buduje. Většina Rusů považuje Ukrajinu za jakýsi svůj stát, a ne za cizí zemi. Třeba by je napadlo – když je změna možná na Ukrajině, tak proč ne i v Rusku? Mohlo by dojít k dalším Majdanům – nejprve třeba v Moldavsku, kde proruská komunistická strana doufá, že se v listopadových volbách vrátí k moci. Revolucionáři na Ukrajině možná vyhráli, ale Putin se jen tak nevzdá.

Washington Post považuje kroky nové Ukrajiny za demokratické, protože je provádí parlament a podílejí se na nich i poslanci Janukovyčovy strany. Aby se však nová vláda vyhnula rozpadu země i finančnímu krachu, bude muset vůči Rusku zvolit smířlivý tón a ujistit ruskojazyčné Ukrajince, že jim nehrozí odplata ani diskriminace. Také trestní stíhání prominentů bývalého režimu by mělo být omezené.

Ukrajina by měla o finanční pomoc požádat Mezinárodní měnový fond, ale ten bude trvat na přísných úsporných opatřeních, například na snížení státních dotací energie. Než bude možné takovou dohodu uskutečnit, bude muset Ukrajině nabídnout pomoc Evropská unie. Vlády, které dosud váhaly s pomocí zemi, jež je považována za hospodářskou černou díru, budou muset uvěřit, že se Ukrajina dokáže obrátit zády ke korupčnímu a prospěchářskému kapitalismu, který v zemi posledních dvacet let vládl.

Zpracováno ze zahraničního tisku.