Tučňáci se svázanými křídly

11. březen 2011
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 02271346.jpeg

Jen málokde dopadají razantní změny v životním prostředí na živočichy tak tvrdě jako v polárních oblastech. Antarktičtí tučňáci se dostali pod velký tlak hned z několika stran.

Před časem se například jejich koloniemi přehnal smrtící ptačí virus. Nejpravděpodobnější cesta pro zavlečení nákazy je nedokonale zpracované drůbeží maso, které se dostalo mezi odpadky některé výzkumné antarktické stanice. Tučňák, který se zvědavě prohrabával tím, co lidé odhodili, se nakazil a neštěstí bylo hotovo. Další velká tragédie postihla tučňáky kroužkové, kterým obří odlomený ledovec zablokoval cestu z hnízdiště k volnému moři. Krátká cesta k prostřenému stolu se proměnila v děsivou odyseu, která se ukázala nad síly tisíců ptáků.

Není divu, že vědci život tučňáků velmi důkladně studují a snaží se odhalit, co všechno těmhle sympatickým tvorům škodí. Nejnovější výzkumy přinesly definitivní důkazy o tom, že tučňákům silně škodí samotný vědecký výzkum – konkrétně značení jednotlivých ptáků pomocí plastových pásek, které vědci tučňákům připevňují na křídlo. Vědci si potřebují udržet přehled o jednotlivých tučňácích a pro lidské oko jsou většinou ptáci jeden jako druhý. Není jednoduché je rozlišit. Barevné plastové pásky na křídlech podobná sledování výrazně usnadnily. Tučňákům však zkomplikovaly život.

Značení volně žijících zvířat pro výzkumné účely představuje horký brambor současné vědy. Na jedné straně se objevují nová a nová technická zařízení, jejichž prostřednictvím se nám nabízejí netušené náhledy do soukromí živočichů. Miniaturní kamery připevněné na záda albatrosů například ukázaly, že tito ptáci často sledující na svých loveckých výpravách stáda kosatek dravých. Albatrosi zřejmě loví ryby vyhnané kosatkami z hlubin k hladině.

I u nás jsou dobře známé satelitní vysílače, které lze připevnit na tělo živočichů a stopovat je při dlouhých migracích. Posluchači Českého rozhlasu tak sledovali například v rámci projektu Odysea tahy čápů černých a čápů bílých nebo tah jeřába popelavého. Stejně jsou ve světě sledovány i migrace žraloků lidožravých, želv kožatek velkých nebo rypoušů sloních. Často není jednoduché určit, jak velkou zátěž takové zařízení pro svého zvířecího nosiče znamená. V polovině 90. let minulého století zmizely v národním parku Serengeti smečky psů hyenovitých poté, co byli jejich příslušníci vybaveni lokalizačním zařízením. Mnozí zoologové se obávali, že stres z odchytu i nošení obojků s vysílačkou byl natolik silný, že aktivoval v organismu psů virus vztekliny a tato choroba zvířata zabila. Podezření se nakonec nepotvrdilo, ale případ divokých psů ze Serengeti zůstává pro vědce mementem.

Smečka psů hyenovitých v Krugerově národním parku, Jižní Afrika

Pečivá měření odhalila, že i zdánlivé maličkosti mohou mít pro zvíře vážné následky. Například zařízení, které vážilo jen 0,16 % celkové hmotnosti tučňáka, zvyšovalo významně odpor, jaký klade voda ptákům při potápění. Laboratorní měření ukázala, že by spotřeba energie mohla u tučňáka vybaveného sledovacím zařízením stoupnout o 80 %. Ve skutečnosti byly nároky spojené s nošením vysílače mnohem větší. Tučňáci plavou při honu na ryby vysokými rychlostmi a vysílačka zvyšovala spotřebu energie při potápění o 150 %. Ptáci spotřebovávali mnohem více kyslíku, vydrželi pod vodou kratší dobu a úspěšnost jejich lovu klesla na pouhou pětinu.

Ve srovnání s vysílačkou se zdá plastikový pásek jako celkem zanedbatelná maličkost. Jak ukázal výzkum týmu vedeného francouzskou bioložkou Yvon Le Mahoovou z university ve Štrasburku, není to pravda. Vědci označili 50 tučňáků patagonských žijících na ostrově Possession v jižním Indickém oceánu a porovnávali je s 50 tučňáky, kteří na křídle plastové pásky nenosili. Všichni sledovaní tučňáci měli pod kůží elektronický čip, takže je bylo možné spolehlivě identifikovat. Během desetiletého sledování se ukázalo, jak zdánlivě neškodná páska s životem tučňáka zamává. Označení ptáci vyváděli o plných 40 % méně mláďat a v jejich skupině stoupla úmrtnost o 16 %. Jen pro srovnání: vědci odhadují, že když se povrchové vody antarktických moří ohřejí o čtvrt stupně Celsia, stoupne úmrtnost tučňáků asi o 9 %. Tyto odhady však byly získány na základě sledování tučňáků označených páskami, a tak v sobě mohou skrývat poměrně velkou chybu. Je možné, že mnohé škody připsané na vrub změnám klimatu byly důsledkem nevhodného značení.

Tučňáci patagonští

Už dřívější studie prokázaly, že pásky mohou tučňáky poranit. Kůže ptáků je velmi citlivá především v době pelichání a růstu nového peří. Tučňákům označeným páskou klade voda při plavání až o čtvrtinu vyšší odpor. Není to jediný problém, který na tučňáky s páskou číhá pod vodní hladinou. Barevný pásek je nápadný a mořští predátoři, jako jsou kosatky dravé nebo tuleni leopardí, označené tučňáky snáze zahlédnou. Ptáci jsou pak vystaveni častějším atakům. Yvon Le Mahoová proto vyzvala kolegy vědce, aby přestali tučňáky značkovat umělohmotnými páskami a využili nové techniky značení, které jsou vůči těmto ptákům mnohem ohleduplnější.

autor: Jaroslav Petr
Spustit audio

Více z pořadu