Tučková: Kdo se chce o česko-německé vztahy zajímat, může. Cesta je prošlapaná, ale musí se udržovat

Lidi, kteří nesouhlasili s přítomností sudetských Němců u Brna, na Pochod smíření skutečně pokřikovali odsudky. Podle policejních odhadů jich ale bylo zhruba 300, zatímco Sudetoněmeckých dnů se prý zúčastnilo přes 4000 lidí.

Čtěte také

Politolog: Benešovy dekrety? Tlačítko, které spouští radikalizaci. Kdo se chtěl usmířit, udělal to

„Musím říct, že to úplně předčilo moje očekávání. Myslela jsem, že se sjede řada podporujících, kteří třeba ještě na Pouti smíření nebyli, protože mi psali k téhle příležitosti, jestli se tam třeba potkáme. Takže jsem věděla, že přijede i řada těch, kteří v minulosti myšlenky festivalu Meeting Brno a vůbec myšlenku smíření a podpory česko-německých vztahů podporovali, ale zároveň je to zatím neoslovilo natolik, že by přijeli,“ přibližuje Tučková a pokračuje:

„Zároveň jsem si myslela, že přijede i mnohem větší masa oponentů a že může dojít k nějakému konfliktu. Šturmování předtím bylo takové, že jsem měla pocit, že by někdo skutečně mohl zvednout dlažební kostku a hodit ji, že by mohlo dojít k nějakému konfliktu.“

Z toho, že v Brně převládla naopak otevřená, přátelská atmosféra, má Tučková velmi dobrý pocit.

Terapie

Debata kolem Sudetoněmeckých dnů mohla být pro českou společnost terapeutická, míní autorka knihy Vyhnání Gerty Schnirch. 

Čtěte také

Myslel jsem, že jsme se posunuli. Politici by měli přestat křičet, říká Mašín k sudetským Němcům

„Každý takový moment vyhrocení podle mě uvolní i nálady u těch, kteří třeba byli nevyhranění anebo měli ještě pořád nějaké předsudky, protože je to velmi hluboce stále v naší společnosti zakořeněno – představa revanšistického Sudeťáka, který se přichází mstít nebo přichází s nějakými nároky,“ je přesvědčená.

Podle ní měla o uplynulém víkendu řada lidí, kteří stojí v takzvané šedé zóně, možnost zahlédnout, že o nic zásadního nejde. „Že lidé, kteří přijíždějí, už majetkové nároky nemají. Naopak chtějí komunikovat, nějak se setkávat na platformě kulturní nebo společenské. A že pro ně to bude znamenat zase nějaký krok dál v udržování a rozvíjení česko-německých vztahů.“

Čtěte také

Sudetský sjezd? Lidé se nad protesty povznesli, potvrdil se pozitivní vývoj vztahů, hodnotí novinář

I když od podepsání Deklarace smíření uplynulo už třicet let, podle Tučkové si stále česká společnost prochází určitou terapií a poznávání. Kvituje, že vzniklo o poválečných událostech několik knih, sama k nim ostatně přispěla, i divadelních her a téma se dostalo k širšímu publiku. 

„Proto mě dost zaskočilo, že to najednou opět vzbudilo vášnivé reakce. Myslím, že tohle byl další milník ve vypořádávání, v rámci té terapie. Smiřování a vypořádávání se neprobíhá naráz, má nějaké kroky. A tohle holt byl další krok ve vypořádávání se i s naším podílem na brutalitách, které se po válce děly,“ shrnuje.

Cesty jsou prošlapané

Někteří politici se přitom snaží Čechy zahnat do „klece nenávistných pocitů“, míní Tučková a vysvětluje: „Taková vzedmutá emoce je strašně lehce ovladatelná. Když vybudí tuhle radikální náladu a postaví se do čela nějaké skupiny, pak je to jednoduše ovladatelná masa, kterou někteří potřebují jako voličskou základnu i jako základnu akceschopnosti. To vzedmutí byla ukázka toho, že politici typu Tomia Okamury (SPD) mají nějakou sílu a že za nimi jakási část společnosti stojí.“

Čtěte také

Uhde: Kvůli landsmanšaftu se rozdmýchává konflikt nepřirozených rozměrů. Smíření je bytostná potřeba

„Cílem je rozeštvávání naší společnosti a rozdělování, protože nic než negativní nálady a poškození vztahů, které tady řada lidí už od revoluce buduje, z tohohle vzejít nemůže. Je to pro mě velmi nepříjemné vidět, že to, co se obrátilo v dobré, někdo znevažuje a vyzývá radikální dav, aby to porušil a podupal,“ kritizuje spisovatelka.

Důležité je podle ní vzájemné naslouchání. „Kdo se o to chce zajímat a kdo se chce hlouběji ponořit do česko-sudetoněmeckých vztahů, může. Ty cesty už jsou prochozené, ale musí se udržovat. A obě strany je udržovat chtějí. Je to proces,“ připomíná a přidává osobní zkušenost z brněnského setkání: 

„I já jsem na Moravském náměstí během prvního dne zaslechla řadu úplně nových příběhů, které mě dojímaly. Viděla jsem album jednoho člověka, který mi ukazoval, že teprve nyní byl schopen zcelit svou odsunutou rodinu s tou, která zůstala sice jenom na stránkách alb, protože řada lidí už je po smrti, anebo se prostě neschází. Ale držel to jako jakési svědectví o velmi dramatickém vývoji své vlastní rodiny.“

Jakou roli v odsunu Němců v Brně sehráli dělníci z brněnské zbrojovky? Proč se sudetoněmečtí Němci v Brně vůbec scházet chtějí? A o čem bude další kniha Tučkové? Poslechněte si celou Osobnost Plus.