Trump a senátor McCarthy by si rozuměli. Spojuje je politický styl i někdejší pravá ruka

1. září 2018

Americký prezident Donald Trump v souvislosti s vyšetřováním možného ovlivňování amerických prezidentských voleb ze strany Ruska, které vede zvláštní vyšetřovatel Robert Mueller, mluví o „honu na čarodějnice“. Šéf Bílého domu na Twitteru navíc nedávno napsal, že bývalý senátor Joseph McCarthy byl „dítětem“ ve srovnání s érou „Muellera a jeho bandy“.

Všímá si toho komentář švýcarského listu Der Tages-Anzeiger.

Jeho autor Vincenzo Capodici tvrdí, že Trump se do role oběti staví pokaždé, když se ocitne v podezření. Svým nynějším tweetem ale americký prezident dělá z Muellera démona a zároveň zlehčuje nechvalně známou kapitolu poválečných dějin Spojených států – takzvanou mccarthyovskou éru z raných 50. let.

Rudá panika

Komentář připomíná, že Joseph McCarthy byl republikánský senátor z Wisconsinu, který s pomocí surových a bezohledných metod vedl v řadách americké administrativy hon na komunisty, skutečné i na domnělé. O pozdvižení se postaral v únoru roku 1950, když v projevu oznámil, že má k dispozici seznam 205 komunistů, kteří měli podvracet americké ministerstvo zahraničí.

Logo

Jak se později prokázalo, McCarthy žádnou takovou listinu nevlastnil, ba dokonce neexistovali žádní komunisté v resortu diplomacie. Senátorovo tvrzení mu ale přineslo kýžené ovoce – pozornost. Obdařený populista pochopil, jak využívat masová média pro své účely. Přitom mnoho novinářů mu ze začátku naletělo.

Der Tages-Anzeiger píše, že od konce 40. let nacházely antikomunistické konspirační teorie v USA odezvu. Hysterická atmosféra studené války, která se zmocnila americké politiky, byla rozdmýchávána především celosvětovými událostmi. Sovětský diktátor Josif Stalin si podmanil východní Evropu a testoval své první jaderné zbraně. Mao Ce-tung založil Čínskou lidovou republiku. Poté se rozpoutala válka na Korejském poloostrově.

V západní Evropě vznikly silné komunistické partaje. A i z toho důvodu se do podezření ve Spojených státech začal dostávat každý byť jen trochu odlišně smýšlející člověk. McCarthymu se dokonce zdálo, že mnozí demokraté stojí příliš nalevo.

Na černé listině

Pověstné byly výslechy podezřelých osob před zvláštními parlamentními výbory. Federální policie vyšetřovala členy v realitě bezvýznamné Komunistické strany USA, stejně jako státní úředníky, politiky, intelektuály a umělce.

Laurence Steinhardt. Velvyslanec, který prý měl proti komunistům udělat víc

V roce 1945 prezident Truman jmenoval Laurence Steinhardta velvyslancem v Československu

„Československo nemuselo být ztraceno, kdyby tam byl někdo, kdo by pro to něco udělal,“ napsal v padesátých letech šéf americké zpravodajské služby CIA Allan Dulles. Kritizoval diplomaty, kteří v letech 1945 až 1948 působili na velvyslanectví v Praze a prý nevyužili všechny možnosti pro šíření demokracie v Československu.

V Hollywoodu pak kolovala černá listina se jmény údajně komunistických herců a režisérů. V mccarthyovské éře zkrátka hrálo důležitější roli podezření než samotná fakta. Falešná obvinění byla na denním pořádku, mnoho lidí přišlo o práci. Novinář Capodici podotýká, že McCarthy sice nebyl vynálezce tohoto druhu antikomunismu, ale byl jeho nejprominentnějším zástupcem.

Před svůj senátní výbor nechal předvolat 650 osob a u výslechů se choval jako žalobce a soudce zároveň. Jako domnělý ochránce amerických hodnot tak poškodil nebo zlikvidoval životy mnoha lidí, kteří s obviněním neměli co do činění.

McCarthymu v jeho tažení stál po boku právník jménem Roy Cohn. Byl stejného naturelu jako senátor. V 70. letech v New Yorku poznal mladého realitního makléře – Donalda Trumpa. Americký list Washington Post o Cohnovi jednou napsal, že je to muž, který vynesl Trumpa vzhůru.

Washingtonský deník poznamenal, že Cohn současnou americkou hlavu státu naučil, jak používat moc a vytvářet strach. „Útok, protiútok, nikdy se neomluvit,“ psal Washington Post.

Osud populistů

Švýcarský Der Tages-Anzeiger k tomu dodává, že McCarthy, Cohn a Trump působí jako jedna rodina. Někdejší senátor a současný šéf Bílého domu by si prý spolu dobře rozuměli. Nakonec Trumpův agresivní politický styl není nový, k životu ho uvedl už právě McCarthy.

Mazáka, jako byl tento senátor, mohli republikáni potřebovat v 50. letech do doby, kdy byli v opozici. To se ale změnilo během prezidentování Dwighta Eisenhowera, který usiloval o nadstranický výkon funkce.

Svým vystupováním a počínáním si McCarthy nakonec znepřátelil také armádu a zpravodajskou službu CIA. Eisenhowerovi došla trpělivost a od senátora se odvrátil. McCarthy nakonec přišel i o důvěru kolegů ve svém výboru.

Přestala se o něj zajímat také média. Populární televizní novinář Edward Murrow ve svém pořadu McCarthyho označil za „demagoga z Wisconsinu“. Senátor přišel o svou přízeň a 2. května 1957 ve věku pouhých 48 let zemřel v důsledku vysoké míry konzumace alkoholu.

Žurnalista Vincenzo Capodici uzavírá svůj komentář ve švýcarském listu Der Tages-Anzeiger vzpomínkou na McCarthyho od bývalého amerického ministra zahraničí Henryho Kissingera. „Způsob jeho smrti je osudem populistů. Populismem žili, populismus je zabil.“

autor: Jakub Rerich
Spustit audio