Tři roky po zemětřesení bydlí provizorně téměř sto tisíc Japonců

„A oni nás slyší nepochybně také,“ říká smutně žena, jejích problémy se srdcem se od zemětřesení vážně zhoršily. „Chtěli jsme si vzít půjčku, ale zdraví mi to neumožňuje. Nezbývá, než se spokojit s obecním bytem,“ dodává.

Podle Bloombergu dnes žije v improvizovaných podmínkách z 267.419 evakuovaných plných 98.124 lidí. Nedostatek materiálu a stavebních dělníků způsobil, že vládní sliby výstavby nových bytů selhaly – hotova jsou jen 3,4 procenta bytů.

„Vláda prostě nemá dost financí,“ říká analytik Hidetaka Jonejama z Výzkumného ústavu Fujitsu v Tokiu, který napsal o japonském realitním trhu pět knih. „V podstatě se postižené nepodařilo z postkatastrofické situace dostat. To je velmi zlé,“ dodává expert.

Kabinet chtěl postavit v osmi prefekturách na severovýchodě země 29.500 obecních bytů, ale hotovo je jich jen 1011. Program má pomoci těm, kteří nemají vlastní prostředky na výstavbu. Čikako Nišiharová žije v ubytovně poblíž nádraží v Sendai. Ze svého původního bytu byla vystěhována majitelem, který se dům rozhodl kvůli poškození raději zbourat.

Čtěte také

Proto nemá žena šanci na vládní pomoc – staví se jen pro ty, kterým cunami doslova spláchla střechu nad hlavou. V nádražní ubytovně žijí ze dvou třetin senioři nad šedesát let, a mnozí mají zdravotní problémy. Mladí lidé si sehnali práci jinde a odstěhovali se. „Tihle lidé nevidí žádné světlo na konci tunelu. Nemají ani odpovídající lékařskou péči, protože se snaží co nejvíce ušetřit,“ říká šéf komunitní správy Masahiro Jizuka.

Průměrná bytovka se v Japonsku dostaví za 18 měsíců. Neštěstí však způsobilo, že majitelé pozemků či zničených domů váhají s jejich prodejem, aby na nižších cenách netratili. Vláda se proto snaží obnovu urychlit – do loňského prosince vykoupila 69 procent požadovaných ploch pro zástavbu. „Lidé z ubytoven chtějí konečně žít normálně. Provizorní ubytování je staré, nevyhovující a depresivní. Obnova však neběží tempem, jaké bychom si přáli,“ dodává Jizuka.

Agentura Bloomberg připomíná, že fukušimská radiace nezabila jediného člověka. Brání však desetitisícům v návratu domů, drží je v evakuačních centrech, kde trpí osamělostí a depresemi. Někteří dokonce zvolili dobrovolný odchod ze života, jiným se zhorší zdraví, a další umírají prostě proto, že ztratili vůli žít dál.

Zpracováno ze zahraničního tisku.