Trest Vondroušové? Není fér, míní její právník. Šéf antidopingu: Délka je záměrně téměř likvidační
Tenistka Markéta Vondroušová dostala čtyřletý zákaz činnosti kvůli tomu, že loni neodevzdala vzorek při dopingové kontrole. Mezinárodní agentura pro bezúhonnost tenisu neuznala její obhajobu, že komisařka pochybila. „Čtyřletý zákaz činnosti je podle mého názoru nepřiměřený sám o sobě,“ namítá v Pro a proti právní zástupce Vondroušové Jan Exner. „Má své opodstatnění,“ vysvětluje předseda Antidopingového výboru České republiky Martin Čížek.
Pravidla jsou sice přísná, ale pro všechny stejná. Není ten trest pro vaši klientku férový, pane Exnere?
Jan Exner: Myslím, že férový není. Já se netajím tím, že čtyřletý zákaz činnosti je podle mého názoru nepřiměřený sám o sobě, ale myslím, že v tomto případě Markéty Vondroušové je nepřiměřený vzhledem ke všem okolnostem – vzhledem k zásadním pochybením dopingové komisařky i vzhledem k důvodům Markétina duševního zdraví.
Čtěte také
Pane Čížku, váš pohled?
Martin Čížek: Já jsem reprezentant toho systému. Smyslem vysoké sankce za odmítnutí dopingové kontroly je to, aby každý sportovec byl téměř donucen dopingovou kontrolu strpět. Protože jinak by nám ten systém selhával.
Ta výše se rovná tomu, jako kdyby sportovec měl v sobě zakázanou látku. Aby se sportovci nikdy nevyplatilo odmítnout dopingovou kontrolu. V tom je ta logika a myslím si, že má své opodstatnění. Systém takto funguje a sportovci vědí, že trest za odmítnutí je velmi přísný.
Výše trestu
Pane Exnere, nemá to podle vás logiku, že trest za odmítnutí dopingové kontroly je takto vysoký právě z toho důvodu, aby odrazoval sportovce od odmítání kontroly?
Exner: Já to v principu chápu. Možná je dobré ale připomenout, že původním trestem za odmítnutí dopingové kontroly byl dvouletý zákaz činnosti. A jenom proto, že se v roce 2015 zvýšil trest za pozitivní test na čtyři roky, tak automatickým důsledkem bylo i zvýšení trestu za odmítnutí dopingové kontroly na čtyři roky.
Čtěte také
Já tomu v principu rozumím. Ale pravidla zároveň umožňují vzít v potaz konkrétní okolnosti případu a trest snížit až na případných dvanáct měsíců, k čemuž podle mého názoru v tomto případě mělo dojít, ale nedošlo.
Pane Čížku, vzali okolnosti dostatečně v potaz ti, co posuzovali provinění Markéty Vondroušové?
Čížek: Já tam vidím dvě roviny. Jedna rovina jsou pravidla, jejich nastavení, druhá rovina je ta lidská. Samozřejmě po lidské stránce chápu, že pro sportovce jsou čtyři roky téměř likvidační, ale v tom je právě ten smysl a záměr.
Což v principu pan Exner ani nezpochybňoval, ale teď poukazoval na okolnosti případu Markéty Vondroušové a tvrdil, že nebyly vzaty dostatečně v potaz.
Čížek: Tady bych chtěl říct, že Český antidoping není úplně účastníkem toho řízení. Já bych nerad hodnotil konkrétní okolnosti tohoto konkrétního případu, protože to řízení je vedeno mezi sportovkyní Markétu Vondroušovou, jejími právními zástupci a Mezinárodní tenisovou federací.
Byť je český antidoping je vedlejším účastníkem, nerad bych se pouštěl do hodnocení tohoto konkrétního případu. Samozřejmě obrysově to znám, co se stalo, ale nepovažoval bych za správné chodit do detailů, protože nejsme účastníkem řízení.
Pochybení komisařky?
Předpokládám, pane Exnere, že těmi okolnostmi jste narážel na tvrzení vaší klientky, že se antidopingová komisařka, která ji onoho prosincového večera neočekávaně navštívila, nechovala podle běžných postupů. Ta ale tvrdí, že splnila náležitosti?
Exner: Ono to není jenom tvrzení Markéty Vondroušové. Dopingová komisařka na slyšení v Londýně 11. června přiznala všechna tato porušení.
Čtěte také
Promiňte, ale já jsem měl zato, že si zároveň komisařka trvá na tom, že splnila hlavní náležitosti kontroly.
Exner: Já si myslím, že v tomto okamžiku už ne. Dopingová komisařka v průběhu toho řízení poskytla dvě písemné svědecké výpovědi, kde trvala na tom, že k žádným porušením nedošlo.
Ale když jsme ji potom v rámci slyšení v Londýně vyslýchali, tak přiznala, že moc dobře ty povinnosti zná. Přiznala, že neukázala Markétě žádné ID, že neukázala žádné oprávnění k dopingové kontrole a že ani nepožádala Markétu o její identifikaci.
Odůvodňovala to tím, že na to nebyl čas, že to všechno proběhlo hodně rychle. Ale zároveň přiznala, že jejich interakce trvala osm až deset minut, že měla čas během toho ukázat takzvaný refusal form, to znamená formulář o odmítnutí dopingové kontroly.
Čtěte také
Pane Čížku, vy jste na jednu stranu říkal, že jakožto Antidopingový výbor nejste přímým účastníkem řízení, na druhé straně sám jste se označil za představitele systému. Neměly by se tyto okolnosti, které teď pan Exner připomněl, vzít v potaz podle vašeho osobního názoru?
Čížek: Měly i neměly. Já tam totiž vidím to pochybení. Jako reprezentant systému na to nahlížím z našeho úhlu pohledu i té sportovkyně. Myslím si, že tam nedošlo k tomu základnímu, a to aby Markéta pustila komisařku dovnitř.
Podle mých informací komisařka zůstala dole před domem, tudíž pak došlo k těm eventuálním pochybením komisařky. Ale jak říkám, nerad bych to hodnotil, jestli ano, nebo ne.
Kdyby ten proces fungoval standardně, jako funguje v tisícovce jiných případů, tak pokud se jedná o bytový dům, sportovec pustí komisařku dovnitř a ona potom dále následuje ten proces identifikace a tak dále už přímo mezi dveřmi, tedy mezi sportovcem a komisařkou. To tam nenastalo. Proto bych tam viděl i zavinění Markéty. Zřejmě i k tomu přihlížel sportovní tribunál v Londýně. Že ke kontrole nedošlo vinou sportovkyně.
Je, nebo není důvod k pochybnostem o férovosti trestu? Má brát proces ohled na úzkosti, kterými v době kontroly Vondroušová podle své obhajoby trpěla? Poslechněte si celou diskuzi v audiu na začátku článku.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.



