Trávník ve vedru nesekejte! A bezúdržbová zahrada? To je koniferové peklo, říká zahradní architekt

Zahradnictví na českých vysokých školách je zaměřené spíše na individuální studium, což ale v praxi nikdy nefunguje. Právě proto Francouzi řeší jakýkoliv semestrální projekt v týmu a o všem diskutují. „Vše musí být odůvodněno, naučil jsem se o věcech přemýšlet konceptuálně,“ vysvětluje v rozhovoru s Patricií Strouhalovou.

Třeba takové kruhové objezdy na silnici jsou místa, na kterých se francouzští zahradníci vyřádí. „U nás je to z nouze ctnost, kdy vám investor odškrtne nějaký mrzký peníz, aby se tam něco vysázelo,“ vysvětluje.

Francouzi přistupují k zahradám se smyslem pro detail a vnímají estetiku a celistvost. Naše zahrady jsou mnohdy nehomogenní, přesto zahradničení a zahrádkářství patří k velkému fenoménu, už co do počtu zahrádkářských spolků. A stále více přibývá pěstitelství ve městech.

Čtěte také

„Je to způsob, jak lidi uvědomovat o vztahu k životnímu prostředí. V komunitě se pěstují záhony, a děti se kolem toho točí. Je to skvělý relax, který má sociální rozměr,“ podotýká.

Tráva na zahradě by se neměla sekat ve velkých vedrech. Obnaží se zem, která mnohem rychleji vysychá a trávník by se mohl spálit.

Zahradničení je potřeba brát jako odpočinek, nežádat hned nějaký ideál, kterého nelze dosáhnout, už kvůli počasí nebo škůdcům. A jak bojovat proti mšicím? „Různé postřiky na olivové bázi. Ale starost mi dělají mravenci, kteří se rozmnožili,“ říká.

A bezúdržbová zahrada? To je jeden z nejčastějších požadavků. Člověk by sice neměl být otrokem zahrady, ale mnoho zahrad se řeší tak, že se tam vysázejí různé konifery, které se překryjí kůrou.

„Říkáme tomu koniferové peklo, estetická stránka pokulhává, zahrada je neměnná a mrtvá, protože tam nejsou žádné interakce mezi divokým životem, hmyzem, ptáky,“ nastiňuje.

Na tovární komplex navazuje botanická zahrada, kterou začala rodina McIlhennů budovat koncem 19. století|foto: Julie Urbišová

Při budování zahrady záleží na půdních podmínkách a stávající vegetaci. U starých zahrad se snaží nekácet staré stromy, pokud to není vysloveným přáním zákazníka. Musí také panovat symbióza mezi ním a majitelem, kterého se snaží více poznat – jak mluví, jak je oblečený nebo jak vypadá jeho dům. „Jde o fúzi mezi tím, jak zahradu vidí zákazník a jak zahradní architekt,“ uzavírá.

Audio záznam rozhovoru si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.