Topolánek zůstal v čele ODS, ale nemá ji pod kontrolou

tatíček uklizený ve funkci kladeče věnců, byl podle nich lepším řešením než Václav Klaus v čele ODS, kam by byl podle nich nepochybně znovu směřoval, kdyby v souboji o křeslo prezidenta napodruhé neuspěl. To si nejspíš ovšem nepřipouštěli, že by mohly mít pravdu ty kritické hlasy, které se obávaly, že se ve druhém funkčním období může z euroskeptika Klause stát neřízená střela.

Důvod roztržky prezidenta s ODS totiž trvá samozřejmě dál a kongres ukázal, jak hluboce v ní vězí i sama nejsilnější pravicová strana: Zatímco podle jejího někdejšího čestného předsedy je hlubší integrace EU natolik nežádoucí, že je potřeba jí bránit všemi prostředky, byť by ji ostatní státy jakkoli považovaly za nezbytnou, podílela se česká vláda pod vedením staronového předsedy ODS Mirka Topolánka na vyjednání dohody, která tento další stupeň integrace zajišťuje. Řeč je o Lisabonské smlouvě, o jejíž ratifikaci začne zítra odpoledne jednat parlament na mimořádné schůzi. Tu ovšem prosadila opoziční ČSSD, protože Topolánek, ač smlouvu za ČR svého času podepsal, začal na kongresu říkat novinářům, že dokud jí nepožehná také Irsko- kde se podle tamní ústavy musela schvalovat v referendu a napoprvé tam, jak známo, neprošla- nemá údajně kam spěchat ani ČR.

Proč to Topolánek dělá, když ještě před nedávnem nevylučoval po rozhodnutí Ústavního soudu, že text není v rozporu se zdejší ústavou, její schválení když ne do konce roku, tak alespoň v prvních týdnech českého předsednictví EU, bylo ovšem jasné v okamžiku, kdy se z kongresového pódia začaly ozývat někdy až hysterické výlevy proti EU jako údajnému výlupku všeho levičáckého zla. V nejlepším případě se delegáti stavěli do role pragmatiků, kterým se to sice také nelíbí, ale co se dá dělat. Že by měla Lisabonská smlouva snad také nějaké světlé stránky, to neřekl na Vysočanském kongresu de facto nikdo. A podle toho dopadlo v neděli pozdě večer i hlasování o tom, jak se mají chovat k Lisabonské smlouvě poslanci a senátoři: jak mají v koncovce hlasovat, jim nakonec sice delegáti nenařídili, ale neodpustili si doporučení, aby se v parlamentu snažili přednostně prosadit smlouvy o americkém radaru.

Ve chvíli, kdy do začátku českého předsednictví EU zbývají už jen necelé tři týdny, zatímco nově zvolený americký prezident se ujme svého úřadu až 20. ledna a teprve někdy potom rozhodne, zda do Brd nějaký radar vůbec přijde, je to vskutku zvláštní doporučení. Na Lisabonskou smlouvu totiž čeká unie i z ryze praktických důvodů: například proto, aby členské státy věděly, jestli se už podle nových ustanovení může volit příští rok ve volbách do Evropského parlamentu.

V úterý by se Lisabonská smlouva měla v parlamentu projednávat ve druhém čtení. Zelení včetně obou odpadlic Zubové a Jakubkové a zástupci KDU-ČSL s ní problém nemají. ČSSD snad také ne. Jenže ti všichni dají dohromady v nejlepším případě 93 hlasů. S KSČM počítat nemohou. Ta se totiž jednotně staví na pozici, na které de facto stojí i nacionálně orientovaná část poslanců za ODS. Jestli zítra přijde Lisabonská smlouva do druhého čtení, ukáže se, jak silné tohle křídlo vlastně je. Zatím víme z kongresu jen to, že Topolánek ho pod kontrolou nemá ani náhodou.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .