Topolánek to nebude mít lehké

7. leden 2009

Topolánek to nebude mít v žádném případě v budoucnu lehké. Jednak se vztah mezi našimi dvěma hlavními politickými stranami vyvinul v ten nejhůře představitelný model stranictví, kdy jedna strana nemůže souhlasit nikdy s tou druhou, i kdyby ta měla tisíckrát pravdu. Nejlépe jsme to viděli při hlasování o našich zahraničních vojenských misích. Důležitá nebyla případná česká ostuda, že zklameme jako spojenci, důležité bylo nesouhlasit s návrhem, který podala koalice.

Nepolitik ovšem nemůže posoudit oprávněnost výtek sociální demokracie o špatné komunikaci koalice s opozicí. A párování poslanců? To znamená ono dřívější kompenzování, z vážných důvodů nepřítomných poslanců koalice opozicí a naopak, to je hudbou dávné minulosti.

Na domácí frontě bojuje ovšem Topolánek nejen s ČSSD, ale i se zbytkem ODS. Jak je ovšem ten "zbytek" ODS silný nebo slabý, neví možná ani on sám. Nebo - nemůže se možná spolehnout stoprocentně na ty, o nichž si myslí, že se na ně stoprocentně spolehnout může. Protože prezident jako král sídlí stále na královském Hradě s velkým Há, a i když rezignoval na čestné předsednictví ODS, je zakladatelem ODS a pro mnohé poslance této strany je stále něčím jako posvátným mužem.

Hovořím-li o spolehlivosti, mluvím hlavně o hlasování ve sněmovně, kde je situace velmi nepřehledná a vzhledem k opuštěné tradici párování a nepředpověditelnosti hlasování u rebelujících poslanců, opravdu nejistá. Nehledě vůbec ke křehkosti možné převahy koaličních poslanců. Navíc - jinak budou jistě hlasovat poslanci ODS o vojenských misích a jinak budou hlasovat o ratifikaci Lisabonské smlouvy. Proto se bude - možná - Topolánek snažit hlasování o ratifikaci smlouvy odkládat, aby neriskoval porážku ve vlastních řadách. Jakkoliv to bude vypadat nestandardně, když předsednická země Evropské unie bude Unii předsedat, aniž by měla ratifikovánu smlouvu, zabezpečující její chod.

Myslím, že nemusí mít velký strach z Machovy odnože strany Libertas, natožpak ze záměrů zakládat jiné euroskeptické strany. I kdyby získala novostrana Libertas u nás několik poslanců ve volbách do Evropského parlamentu, tak to může Topolánka ponechat v onom pověstném topolánkovském klidu, protože jakýkoli volební výsledek se bude zatím týkat Evropského a ne českého parlamentu. Průzkum uváděl zhruba pětinový zájem voličů o stranu Libertas, ale to se nacházíme ještě několik měsíců před evropskými volbami. Takže: v Evropském parlamentu - alespoň se tak domnívám - nikdy nemůže získat převahu euroskeptická strana, aby byla Topolánkova pozice odtud ohrožena. Může tratit jen image České republiky.

Domnívám se, že přemíra úkolů, které se začaly na Topolánka hrnout, mohou paradoxně politikovi jeho typu prospět. A že těch úkolů není málo a že nejsou ledajaké. Konflikt na Blízkém východě se zatím nepodařilo vyřešit nikomu, ani mocným Spojeným státům a formálně vzato, ani nepatří do agendy evropských problémů, natožpak problémů Evropské unie. Ale každý ví, že prezident Sarkozy jede hájit - asi - zájmy francouzské, protože Blízký východ je tradiční oblast francouzského zájmu, diktatura, nediktatura. A přední objekt onoho zájmu - arabská Syrie, rozhodně vzorem demokratického státu zrovna není a asi dlouho nebude.

Dělat soudce mezi Ruskem a Ukrajinou je neméně nevděčné a navrhnout opatření proti ekonomické krizi v Evropě, to už je úkol nadlidský. A to nehovořím o klimaticko-energetickém balíčku, jenž s rusko-ukrajinským konfliktem velmi souvisí. Nebo: alespoň jej dokonale znázorňuje, protože ukazuje evropskou závislost na ruském plynu.

Topolánkovi musí být ovšem zcela jasné, že jedině nějaký fenomenální úspěch může zvrátit situaci v České republice a přinést mu vítězství ve volbách; jinak zvítězí ČSSD, to je prostě nemilosrdnost politiky - jedna strana střídá druhou, zejména takovou, která se snažila prosazovat reformy, jež útočí na občanovu peněženku. I proto bere Topolánek na svá bedra i neúspěch s obsazením místa místopředsedy vlády pro ekonomiku a sám povede Národní ekonomickou radu. Možná, že rada, podaří-li se mu ji obsadit dobrými ekonomy, odvede záslužnou práci.

V každém případě si všichni přejeme, aby české předsednictví Evropské unie skončilo úspěchem.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

Spustit audio