Tomský: Systém dvou stran se v Británii zhroutil. Farage zatím není dost silný, aby vše převálcoval
Británie se mění před očima. Labouristé ztrácí dech, konzervativci tápou, Nigel Farage sílí a v průzkumech dokonce vede. „Systém dvou stran se teď zhroutil, to se v celých dějinách britské demokracie nikdy nestalo. Po 14 letech konzervativních vlád byli lidi tak naštvaní, že buď nešli k volbám, nebo volili naschvál druhou stranu,“ říká v Osobnosti Plus vydavatel, překladatel a konzervativec Alexander Tomský, který ve Velké Británii žil přes 20 let.
„Premiér Keir Starmer je v defenzivě, protože celá situace se se po posledních volbách vyhrotila,“ domnívá se Tomský.
Čtěte také
„Starmer byl nemastný, neslaný a sliboval velmi umírněný socialistický program, nic drastického. Získal 412 křesel ze 650, což bylo největší vítězství. A najednou má v parlamentu nováčky, kteří začínají přitvrzovat, a on je v dilematu, protože chtějí daleko extrémnější politiku, než původně zamýšlel.“
Premiér je tak pod politickým tlakem pravice i levice. Podle Tomského v posledních dvou letech ustoupil patnáctkrát, čímž prý jen ukázal svoji slabost. Výhledově proto od britského premiéra očekává rezignaci z funkce a nástup některé z menších stran.
„Systém dvou stran se teď zhroutil a je tam pět stran, které budou zápasit a které šly prudce nahoru,“ nastiňuje. „Všechny začínají být početně na stejné úrovni. S výjimkou Nigela Farage, jenž se motá okolo 30 procent. To ale není dost na to, aby je převálcoval.“
Slušná země
I tak je Nigel Farage a jeho strana Reform UK podle Tomského aktuálně vedoucí politickou silou. „Je to úžasný úspěch jednoho člověka, proti kterému byli konzervativci i socialisti, všichni. Chtěli z něho udělat rasistu, ale on vždycky znovu vytvořil stranu a znovu šel do toho,“ vyzdvihuje Tomský a pokračuje:
Čtěte také
„Zkušenosti z vlády nemá, ale je to politik, který si velmi dobře umí vybírat lidi. Například už zarazil přijímání konzervativců po volbách, protože chtěl mít na výběr jenom ty z pravého křídla, kteří nemohli nic prosadit v této vládě.“
Politicky Farage reprezentuje tradiční konzervativní hodnoty, jmenuje publicista – podporuje kapitalismus a striktně odmítá otevřenou imigrační politiku, čímž si získává velkou podporu. Od jeho případného vládního působení by se proto dal očekávat tvrdý postup vůči cizincům, jaký uplatňuje Donald Trump a jeho administrativa.
Čtěte také
„O vyhošťování by se nepochybně pokusil, protože tam máme pět milionů lidí, kteří ještě nemají stálý pobyt. Ale je to velmi obtížné, protože Anglie je slušná země a vyhošťovat ženy s dětmi tam nepůjde. Bude to jen u zločinců a kriminálníků,“ ujišťuje Tomský a kritizuje:
„Je to z nedávné migrační vlny, kdy konzervativci zradili národ. Teď už lidi nepoznávají svoji vlastní zemi, města jsou v područí přistěhovalců, předsedové ve městech jsou muslimové a lidem to jde na nervy, protože Anglie už není to, co bylo za mě.“
Revoluční atmosféra
Všechny tyto spory, kulturní války a politická střídání jsou ale patrně příznaky nějaké větší a hlubší krize. Právě kvůli ní je Keir Starmer šestým britským premiérem za deset let a dříve oponentní strany se spojují do globalizovaného liberálního hnutí.
Čtěte také
K podobným společenským procesům dochází i v dalších státech západního společenství. Otázkou do budoucna ovšem zůstává, jak daleko krize v Británii dospěje.
„Teď je v Anglii revoluční atmosféra. Někdo se chopí moci, ukáže se, že nehne se státní správou, protože všude to je levice – a ta se bude bránit,“ uzavírá Tomský. „Čili vznikne problém, jestli bude mít dost síly na drastickou revoluci. A ta odpověď je, že zřejmě nebude.“
Je Nigel Farage populista? Co může příští vláda udělat, aby se neutopila v chaosu jako ty předchozí? A může Velká Británie vystoupit z velkých mezinárodních institucí? Poslechněte si záznam celého rozhovoru. Ptá se Barbora Tachecí.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.

