Tlak dnešní společnosti je na výkon, popisuje nesnáze dyslektiků speciální pedagožka
Povznesme se nad gramatiku až k oblakům, abychom se osvobodili od pravopisu a byli svobodní v jiném vnímání. Takové je poselství Dne dyslexie, výlučně českého projektu, kterého další ročník se koná 9. září v Praze. Více o něm i o dyslexii prozradila v Magazínu Leonardo speciální pedagožka Jana Štěpánová.
„Ukazuje se, že dětí, které mají problém při učení, čtení a psaní, je čím dál tím víc. A nejen dětí, týká se to i dospělých.“
Jde o dospělé z generace, kdy se o dyslexii tolik nemluvilo. „Tehdy jsme se dělili spíš na děti chytré a hloupé nebo rychlejší a pomalejší.“
Dyslexie je speciální porucha učení, která sice také souvisí se způsobem výuky čtení a s erudovaností pedagoga, ale její příčina je jiná. „Dyslektik má jinou strukturu mozku,“ vysvětlila odbornice.
Letošní Den dyslexie se koná v Galerii hlavního města Prahy na Staroměstkém náměstí. Začíná v 10 hodin, je to akce pro veřejnost, jejíž součástí jsou workshopy ukazující různé způsoby učení, práce, her a malování. Smyslem akce je podpora nejen rodičům dětí s dyslexií, ale i dospělých.
Podle ní diagnostika dyslexie může proběhnou jen tehdy, když se dítě začne učit číst a psát. „Dá se sice podle znaků něco rozpoznat v předškolní době, ale průkazná diagnostika dyslexie je možná až kolem 3. třídy základní školy.“
„Pomáhá individuální přístup ve škole. Pro diagnostikované dítě je čtení hodně vyčerpávající, čte méně a pomaleji.“
Dětský kolektiv neřeší, jak kdo píše
Platí, že je dyslektický handicap u každého něčím vyvážen? „Určitě to tak je, ale uvědomme si, že bez čtení nebo bez textu se moc daleko nedostanete. Vy se k tomu talentu musíte dostat. Někdo vám musí říct, že na tohle jste šikovný a musíte také vnímat i vlastní hodnotu.“
„Tlak dnešní společnosti je spíše na výkon,“ upozornila pedagožka. „V dnešních školách, kdy je ve třídě mnoho žáků bohužel nejde aplikovat individuální přístup. Tam opravdu záleží na šikovnosti i trpělivosti pedagoga.“
A jak dyslexii vnímá samotný dětský kolektiv? „Moje zkušenost je, že děti neřeší, jestli Pepíček píše o pět řádků víc nebo píše ob jedno slovo. Porovnávají se spíše podle pohybu, pokud dítě třeba neumí skákat po jedné noze nebo je nemotorné, tak tam to děti vidí rychleji.“
„Děti zatím nevědí, k čemu psaní a čtení potřebují. Ten tlak vyrábíme my rodiče a pedagogové,“ připomněla Jana Štěpánová.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
