Thomas Kulidakis: Volba mezi životem ve FYROM a Republice (Severní) Makedonii

1. říjen 2018

Je to paradox. Podpora případného členství Republiky Makedonie v Evropské unii a Severoatlantické alianci dosahuje mezi obyvateli výše, o které by se nejen naší zemi mohlo jen zdát.

K referendu otevírajícímu dveře do euroatlantických struktur ale přišlo jen necelých 40 procent voličů, takže je neplatné. Západ dal přitom jasně najevo, že bez schválení dohody s Řeckem žádný vstup nebude. Jedná se prý o jedinečnou historickou příležitost, která se nemusí opakovat.

Nízká účast elektorátu se dá vysvětlit několika způsoby. Svou roli jistě sehrály neaktuální voličské seznamy. Poslední sčítání lidu a potencionálních voličů proběhlo před 16 lety. Mezitím zemi ve snaze najít štěstí jinde opustilo na 300 tisíc obyvatel.

Jen přibližně 70 tisíc se jich v zahraničí k volbám přihlásilo. Znatelný úbytek obyvatelstva země stižené ekonomicky motivovanou emigrací přímo vyplývá z neurovnaných vztahů se sousedy. Se všemi okolními zeměmi je Republika Makedonie více či méně v konfliktu, což jejímu hospodářskému rozvoji příliš nepomáhá.

Svou roli v nízké volební účasti také sehrála intenzivní kampaň národovecké pravicové opozice. Bývalý premiér Gruevski a stávající prezident Ivanov udělali vše pro to, aby došlo k bojkotu referenda. Samozřejmě k radosti Ruska.

Bulharsku a Srbsku navzdory

Tomu nijak nevadí, když země patřící podle Kremlu do jeho sféry zájmu vstupují do Evropské unie. Vadí mu NATO. Jasné přitom je, že v případě Republiky Makedonie se nejedná o vojenskou otázku. Země s dvěma miliony obyvatel a přibližně osmi tisíci vojáků bez letectva, není hrozba nebo naopak silová pomoc v podstatě pro nikoho. Jde o prestiž.

Měřítkem takzvané měkké síly totiž mimo jiné je, do jaké míry působí ten který stát nebo mezinárodně politické uskupení přitažlivě pro zahraničí. Jestliže podpora členství v Evropské unii a NATO stabilně dosahuje 70-80 procent, je zřejmé, že v pohledu obyvatel Republiky Makedonie má Moskva oproti Západu málo co nabídnout. Bývalá jugoslávská republika patří i na poměry Balkánu mezi nejchudší a bez integrace do západních struktur se jí naděje na lepší budoucnost neskýtá.

Peníze pak už má jen Čína, ta má ale vlastní strategické zájmy. Rozhoduje se podle významu investic pro další expanzi na bohaté evropské trhy, hodí se jí tedy spíše řecké přístavy nebo Srbsko. O Skopje projeví další zájem hlavně v případě možného hladkého koridoru z Řecka, ovšem za podmínky vnitřní stability země.

Thomas Kulidakis: Emoce ve sporu FYROM versus Makedonie

Zoran Zaev

V lidských dějinách se často stává, že se otevře okno příležitosti k vyřešení letitých sporů mezi státy a národy. Jedním z nich je také souběh období vládního angažmá příznivců umírněných postojů k otázce jména severního souseda Řecka. Země, která vznikla po rozpadu Jugoslávie a do Organizace spojených národů byla přijata pod oficiálním jménem Bývalá jugoslávská republika Makedonie.

Na základě logické úvahy bez emocí by se tedy zdálo, že referendum mělo dopadnout úplně jinak. Přidat si do jména geografický lokátor „severní“ přece není výměnou za budoucí prosperitu nic tak hrozného.

Tímto směrem pravděpodobně uvažovali především Albánci, tedy třetina populace Republiky Makedonie. K volebním urnám se dostavili v hojném počtu, hlasovali většinově pro dohodu. Naopak neúčast obyvatel slovanského původu plyne spíše z určitého emočního pohnutí.

Kampaň za bojkot referenda, ke kterému se prý dostaví jen zrádci, byla z hlediska technologie moci chytře vymyšlená. Je snazší prostě k volební urně nepřijít, než za plentou bojovat s touhou po prosperitě a členství v euroatlantických strukturách.

Voliči, kteří ale nepřišli, by si měli uvědomit, že volili nohama mezi mizérií života v izolované Bývalé jugoslávské republice Makedonii a potenciálně prosperující budoucností Republiky (Severní) Makedonie plně zapojené do mezinárodních struktur.

Thomas Kulidakis

V konečném důsledku totiž dohoda s Řeckem neohrožuje identitu slovanských obyvatel země, nýbrž ji potvrzuje coby jihoslovanského svébytného národa. Bulharsku a Srbsku navzdory. Neúčast v referendu ve světle motta „volí zrádci“ je emočně pochopitelná, ale z hlediska faktů nesprávná. 

Spustit audio