Thomas Kulidakis: Unijní faux pas v Turecku a věci důležité a nedůležité

14. duben 2021

Když předseda rady členských států Evropské unie a předsedkyně Evropské komise navštíví Turecko, měla by to být zásadní a klíčová geopolitická událost. Vztahy evropského bloku s osmdesátimilionovou zemí na Bosporu pokrývají témata tak významná, jako jsou migrace, výsostné vody, energetická bezpečnost, lidská práva i rozšiřování Unie a situace v jejím blízkém pohraničí.

Bohužel se ale opět stalo, že se v zásadě nic nestalo, a ještě celou návštěvu zastínila trapná situace. Ta nastala ve chvíli, kdy měli unijní hosté usednout se svým hostitelem prezidentem Recepem Tayyipem Erdoganem ke společné rozpravě před zraky médií.

Čtěte také

Zatímco oba pánové se usadili do připravených křesel, na šéfku Evropské komise křeslo nezbylo. Nakonec po rozpačitém „Ehmm…?“ byla usazená na jeden ze dvou gaučů, které hlavní scénu lemovaly z pravé a levé strany. To znamená, že Ursula von der Leyenová seděla co do významu na úrovni přítomného tureckého ministra zahraničí.

Na první dobrou se samozřejmě nabízí spravedlivé rozhořčení, že v Turecku nerespektují ženy, evropské způsoby a vůbec, že to byla záměrná urážka ze strany Ankary. Neboli, jak vyjádřil autor kreslené satiry řeckého deníku Kathimerini, že se na otázku „A co já?“ mohla šéfka Komise dozvědět „Vem si šátek a servíruj čaj!“.

Tentokrát to ale vypadá, což přiznala i řecká média, která jinak málokdy vynechají příležitost upozornit na tureckých přešlap, že je v tom Turecko nevinně. Ne že by mu situace vadila, ale spíše se odhalily vnitřní poměry v Evropské unii.

EU stojí za Řeckem a Kyperskou republikou

Může mistrovat jiné země o demokracii a lidských právech a podobně, jak chce, ale i ona je politický útvar, v němž se ne všichni mají rádi, ne všichni jsou ochotní sdílet pozornost a ne všichni jednají ruku v ruce.

A tak se stalo, že podle stálého předsedy rady unijních států Charlese Michela bylo vše v pořádku, neboť on byl hlavní host. Myšlenka, že by mohl nabídnout křeslo dámě, nebyla prý na místě, neboť vše odpovídalo protokolu.

Čtěte také

Nakonec se zjistilo, že když podobná dvojice v minulosti, šéf Rady Donald Tusk a šéf Komise Jean-Claude Juncker vyrazili do Turecka, seděli společně s tureckým prezidentem, protože své akce koordinovali. Což se prý o současných špičkách unijních institucí říct nedá. Navíc nebyl přítomný ani protokolář Evropské komise, protože se von der Leyenová spoléhá jen na nejužší okruh svých poradců.

Výše zmíněná patálie zastínila skutečně podstatné, co se v Turecku stalo. Jak správně poznamenal mluvčí Evropské komise, na to by se měli všichni soustředit více než na lifestylovou příhodu, která sice pobaví či pohorší, ale je méně důležitá z hlediska zahraniční politiky.

Unijní politici se totiž před prezidentem Erdoganem nesklonili. Potvrdili, že Unie stojí za Řeckem a Kyperskou republikou v otázce jejich výsostných vod. To je důležité i pro ostatní členské státy, které mohou věřit, že se jich půlmiliardový blok zastane v otázkách suverenity alespoň diplomaticky, když bude potřeba.

V otázce migrace trvali unijní emisaři na plnění migrační dohody Tureckem. Za jednání nekonfliktní mu nabídli výhodu, kterou Unie nabízet může. Ekonomickou spolupráci, která je pro dýchavičnou tureckou ekonomiku zásadní. V opačném případě by se Turecko prý mohlo dočkat nepříjemností, sankce nevyjímaje.

Thomas Kulidakis

Taktika vysílat těžební lodě za účelem hledání plynu a před summitem Unie je stahovat by Turecku mohla přestat vycházet, protože i politici trpící selektivní slepotou takovou očividnou lest už prohlédli. Pro energetickou bezpečnost evropského bloku je přitom zemní plyn a jeho potenciální naleziště na jihovýchodní hranice Unie zásadní záležitost.

Faux pas se židlí je a byla pominutelná a pomíjivá epizoda. Jak už to tak ale bývá, na veřejnosti nejvíce viditelná. Pro dobro všech, které unijní politici zastupují, by tedy bylo lepší, kdyby spolu vedení Unie lépe návštěvy koordinovalo.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Spustit audio