Thomas Kulidakis: Turecko si připravuje půdu pro další útok v severní Sýrii

Turecko si připravuje půdu pro další útok v severní Sýrii
Turecko si připravuje půdu pro další útok v severní Sýrii

Turecký prezident Erdogan je živoucí důkaz rčení, že s jídlem roste chuť.

Nestačí mu, že de facto bez velkých ztrát minimalizoval hrozbu vytvoření rozsáhlé a funkční kurdské autonomie v jižním sousedství své země. Připravuje si půdu pro případný další útok, který by mu přišel vhod z hlediska vnitřní i zahraniční politiky.

Už na začátku křehkého příměří bylo zřejmé, že bude trvat jen tak dlouho, dokud ho Ankara bude chtít. Podmínky odchodu kurdských bojovníků z pásma u syrsko-turecké hranice a na něj navázaného přerušení bojů jsou nastaveny tak, že se obě strany mohou téměř kdykoliv obvinit z jeho porušení. Vzhledem k rozložení sil je zřejmé, kdo by z nové války těžil nejvíce.

Populární Erdogan

V očích velké části turecké veřejnosti byla prezidentem vedená ofenziva v severní Sýrii velký úspěch. Svědčí o tom fakt, že Erdoganova obliba vzrostla skoro o čtyři procenta. Jeho politiku teď schvaluje úctyhodných 48 % dotázaných. Nesouhlas vyjádřila pouhá třetina respondentů. Je to nejlepší výsledek od pokusu o vojenský puč v roce 2016.

Zároveň se podle oficiálních statistik podařilo v minulém měsíci snížit inflaci. Dosavadní největší problém vlády prezidenta Erdogana byla slabá turecká lira v kombinaci s všudypřítomným zdražováním a ekonomickými problémy. Turečtí voliči tedy na neradostné hospodářské vyhlídky mohli zapomenout nejdříve díky vojenskému tažení proti Kurdům, teď se rýsují dokonce i vyhlídky na lepší časy.

V tomto ohledu je nutné pamatovat na v Turecku velmi rozšířené přesvědčení, že se nejednalo o vojenský avanturismus namířený proti civilistům a bojovníkům s džihádisty, ale o protiteroristickou operaci. Není se tedy co divit, že místní média píší o zprávě ministerstva obrany, podle níž údajní „kurdští teroristé“ za posledních 24 hodin jedenáctkrát napadli účastníky tureckého tažení s eufemistickým názvem Fontána míru. Mělo se jednat mimo jiné o útoky protitankovými zbraněmi.

Kurdové přes palubu

Výše zmíněné doplňují stížnosti na údajné neustálé hlídkování kurdských sil v nárazníkové zóně. Mají jim v tom pomáhat hlídky Spojených států amerických. Pokud je to pravda, situace je o to více výbušnější vzhledem k možnému nepřátelskému kontaktu se spojenými rusko-tureckými hlídkami. Na celé věci je ale nejhorší, že prezident Erdogan se připravuje zvýšit zisky z války proti slabšímu soupeři, kdykoliv to bude potřeba. Tedy například pokud zase přijdou ekonomické otřesy.

Zatímco Kurdové se obávají, že by jejich případná vojenská akce mohla dát za pravdu Erdoganovým slovům o teroristech, pro Ankaru je možnost dalšího tažení více než lákavá. Nemusí přitom spěchat, protože záminek si může najít vždycky dost. Na celé věci je samozřejmě hrozivý morální rozměr, protože celý svět se bezmocně díval na rozklad snů o autonomii kurdských bojovníků proti takzvanému Islámskému státu. Ještě horší je, že to vyhovovalo světovým velmocím i regionálním mocnostem. Rozdělily si území dle vlastního přání a prospěchu.

Thomas Kulidakis

Spojené státy si ponechaly naleziště ropy, byť za cenu zrady. Rusové dosáhli zvýšení vojenské přítomnosti v Sýrii a ještě vypadají jako mírotvůrci. Jejich dohoda ale není výraz lidumilství, protože jsou ochotní Kurdy nechat na pospas Turecku. Režim Bašára Asada si nemusí dělat starosti s kurdskou autonomií a zase posílil. Špatně dopadla Evropská unie, která se nezmohla na účinnou akci. Teď po ní ještě Turecko chce, aby zaplatila přesídlení Syřanů do údajně „bezpečné zóny“. Ta ale rozhodně není bezpečná, takže Syřané mohou i nadále raději riskovat nelegální cestu do Evropy. Další eskalace konfliktu totiž může přijít kdykoliv.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Spustit audio
autor: Thomas Kulidakis|zdroj: Český rozhlas

Související