Thomas Kulidakis: Soucit ministra zahraničí Petříčka s dětskými migranty jde správnou cestou

Jeho postoj je výrazem soucitu, který se dal pravou cestou, a projevem zahraničněpolitické prozíravosti.

Čtěte také

Lukáš Jelínek: Schováme Česko za vysokou zeď?

České republice by přijetí dětí – běženců – pomohlo jako výraz humanity a solidarity. Ministr Petříček je bohužel ve svém morálně i politicky správném postoji de facto osamocený. Bojuje proti vlastnímu stranickému šéfovi Janu Hamáčkovi i premiérovi Andreji Babišovi (ANO).

Opřít se může jen o politickou opozici, která má v parlamentu mizivou sílu. Alespoň se ale na úkor lidskosti a politické prozíravosti nesnaží honit politické body na protiuprchlické hysterii.

Na řecké ostrovy připlouvá průměrně 550 běženců denně. Mezi nimi jsou i nezaopatřené děti. K pomoci (obzvláště jim) vyzval nedávno zbytek Unie i vysoký komisař OSN pro uprchlíky Fillippo Grandi.

Evropská unie není bankomat

Aktuálně oznámil záměr převzít 43 běženců z řeckého ostrova Lesbos i papež František. Když se běženci vejdou do Vatikánu, který má 44 hektarů, můžeme důvodně předpokládat, že se vejde i 40 dětí do České republiky (s rozlohou skoro 79 tisíc km²). 

Čtěte také

Petr Šabata: Migrace stále rozděluje společnost, ale nemusela by

V takové situaci je těžké tvrdit, že našim partnerům nemůžeme pomoci i přes to, že naše uprchlická zařízení zejí prázdnotou a existují rodiny ochotné se o děti postarat.

Je také obtížné hájit se faktem, že k nám chodí lidé kupříkladu z Ukrajiny. Jedná se většinou o pracovníky, kteří pomáhají české ekonomice s nedostatkem pracovních sil. Hlad po jejich příchodu dokazuje i skutečnost, že se Česko rozhodlo navýšit kvótu pro počet Ukrajinců, kteří chtějí do českých luhů a hájů přijít.

Argumentovat pevným nesouhlasným postojem České republiky vůči kvótám na přerozdělování běženců je také nesnadné. Dobrovolný akt solidarity v podobě přijetí nezletilců neznamená prolomení kvót.

Kvóty už dávno samy od sebe skončily, protože byly přijaty na dobu určitou. Maďarský a český premiér se sice kasali, že konec kvót nastal jejich aktivitou, ale těžko přispět ke konci něčeho, co má předem omezenou životnost.

Čtěte také

Thomas Kulidakis: Nezletilí běženci v Řecku a nehumánní Hamáček ve stopách svého předchůdce

Z bezpečnostního hlediska strach, že 40 nezletilých bezpečnostně ohrozí Českou republiku, vypovídá mnohé o nositelích těchto obav. Pokud naši zemi skutečně dokáže destabilizovat 40 nedospělých, nemusíme vydržovat armádu. A pokud se snad někdo rozhodně na nás zaútočit, předem můžeme kapitulovat.

Premiér Andrej Babiš a ministr vnitra Jan Hamáček se ve svém odporu vůči hlasům opozice a ministra zahraničí mýlí. Přijetí nezletilých bez doprovodu může Česká republika prodat jako výraz skutečně efektivní solidarity.

Pomůže jí to jako argument u unijního soudu kvůli porušení legálně přijatého rozhodnutí o minulých kvótách. Vezme to vítr z plachet těm, kteří stejně jako novopečený šéf Evropské rady vzkazují Visegrádské skupině, že Evropská unie není bankomat.

Thomas Kulidakis|foto: Khalil Baalbaki

V konečném důsledku ale musí jít vždy o osud daných dětí. Aby se jim dařilo dobře, měla by být splněná další Petříčkova podmínka. Přijmout nezletilé bez pompy a kamer, aby se jim v důsledku nevhodné veřejné pozornosti nevedlo hůř než v uprchlickém táboře nebo na ulici v Řecku.

Autor je komentátor Českého rozhlasu