Thomas Kulidakis: Prezidentské volby v Chorvatsku ve znamení válečné minulosti

Historie, politologie, sociologie i politické ekonomie. Kromě ekonomiky a migrace hrál v Chorvatsku hlavní roli vztah k soužití se Srby a k válce 90. let.

Čtěte také

Chorvatská vláda financovala kontroverzní film velebící generála Gotovinu

Z prvního kola do druhého postoupil na prvním místě bývalý sociálnědemokratický premiér Zoran Milanović. Jeho kandidaturu negativně ovlivnila chorvatská zkušenost s hospodářskou krizí, která se před deseti lety přelila ze Spojených států amerických do Evropy. Chorvatsko se z ní začalo vzpamatovávat až v roce 2015. Milanović ji coby premiér od roku 2011 prožil skoro celou. Stála ho tenkrát křeslo v čele vlády.

Protikandidáti mu také připomenuli údajně nezvládnutou migrační krizi. V závěru jeho vlády Chorvaté praktikovali kulturu „vítejte a pokračujte“ a migranty převáželi k hranicím severních sousedů. Vliv migrace a schopnosti naplnit lidem ledničky tedy sehrál zásadní roli. Mnohem zásadnější ale sehrála otázka fašistické vlády chorvatských ustašovců a válka doprovázející rozpad Jugoslávie.

Náboženské a národnostní konflikty na Balkáně

Čtěte také

Chorvatské teenagerky způsobily v Německu tisíce vloupání

Milanović vylepil ve Vukovaru billboard se slovy „Je normální, že války končí“. Vyzýval k odpuštění křivd minulosti, toleranci k Srbům i jiným etnikům, k pohledu vpřed. V silně katolickém Chorvatsku nabídnul tezi, že rozhodnutí o případném potratu je právo každé ženy. Jeho dva hlavní protikandidáti se zaměřili na pravicové, až krajně pravicové, často silně nacionalistické voliče.

Stávající prezidentka Kolinda Grabarová-Kitarovičová vsadila při obhajobě mandátu na témata, která jí pomohla i v minulosti. Potraty by zakázala, na hranice vyslala na ochranu vůči migraci ozbrojené síly, případně i armádu. Po svém prvním zvolení vítala vítězství ve stanu s válečnými veterány, její první pracovní cesta vedla do sousední Bosny a Hercegoviny. Země, kde se etnika národnostní i náboženská střetávají po rozpadu Jugoslávie dodnes.

Čtěte také

Alexander Tolčinský: Chorvatsko chystá oslavy konce války s etnickými Srby

Ještě více v pravé části politického spektra se pohyboval folkový zpěvák a bývalý poslanec Miroslav Škoro. Účast ve druhém kole prezidentské volby mu utekla o necelá tři procenta. Hlasy pro něj byly ztráta pro stávající hlavu státu. Grabarová-Kitarovičová se o ně pokusí opřít ve druhém kole. Zatímco souboj se Škorem by ji zcela jistě mohl bolet, v souboji se sociálnědemokratickým kandidátem se na pravici může spolehnout. V tomto ohledu by nebylo příliš moudré spoléhat se na předvolební průzkumy, protože se v prvním kole volby mýlily.

Místo toho je lepší použít poučení aplikované sociologie a sociální psychologie. Grabarová-Kitarovičová ví, proč v minulosti odmítla odebrat vyznamenání chorvatským válečníkům, které mezinárodní soudní tribunál odsoudil jako válečné zločince. Ví, že identitární politika, náboženské a národnostní konflikty na Balkáně trvají dodnes, ale jejich kořeny sahají desítky a stovky let zpět. V druhém kole prezidentské volby budou proti sobě stát modernita versus konzervatismus, odpuštění versus připomínka starých křivd.

Thomas Kulidakis|foto: Khalil Baalbaki

Výsledek prezidentských voleb bude zásadní pro další vývoj v zemi, která se od ledna ujme předsednictví Evropské unie a příští rok ji čekají parlamentní volby. Hlava státu má ceremoniální roli, ale určuje témata veřejné debaty. Grabarová-Kitarovičová je kandidátka vládní Chorvatské demokratické unie, Milanović opozice, která v roce 2015 těsně prohrála. Výsledek voleb bude poučný i pro zbytek Evropy v tématech, jako je přístup k řešení ekonomických krizí, migraci a možnost vzájemného usmíření dříve znepřátelených lidí.

Autor je komentátor Českého rozhlasu