Thomas Kulidakis: Populismus se v chorvatských prezidentských volbách neujal

Voliči si v prezidentských i parlamentních volbách zpravidla vybírají z nabídky pravicových a levicových kandidátů, na vábení populismu s rozostřenými politickými konturami příliš nedají. Vítězství bývalého sociálnědemokratického premiéra Zorana Milanoviće je také vzpruhou pro levici na starém kontinentě.

Čtěte také

Adam Černý: Chorvatsko si vyzkouší předsednickou roli v Evropské unii

Do volební kampaně proti dosavadní prezidentce Kolindě Grabarové-Kitarovičové nastoupil bývalý šéf chorvatského kabinetu s jasným poselstvím: Je potřeba překlenout propasti minulosti vyhloubené v době válek doprovázejících rozpad Jugoslávie.

Překonat zášť z příkoří ještě starších je podle něj také potřeba, stejně jako budování společnosti, která bude tolerantní. Ať už jsou její členové jakéhokoliv původu, vyznání, nebo přesvědčení, mají mít své místo při zlepšování stavu země i jejích zahraničněpolitických vztahů.

Milanović tedy vsadil na klasické ideové kořeny středové levice, které postavil do kontrastu s pravicovým, mnohdy až krajně pravicovým konzervativním přístupem své protikandidátky. Ta se v průběhu svého mandátu orientovala na voliče, kteří ještě stále řeší, co bylo a nebylo ve vztahu Chorvatů k Srbům, Jugoslávii, jiným náboženstvím i jiným státům. Před druhým kolem prezidentské volby Grabarové-Kitarovičové uškodila podpora krajní pravice, včetně bývalé únoskyně amerického letadla.

Smířlivý tón k zahraničí

Čtěte také

Thomas Kulidakis: Prezidentské volby v Chorvatsku ve znamení válečné minulosti

Po vyhlášení výsledků prezidentské volby oba kandidáti předvedli příkladné umírněné chování, které by se slušelo praktikovat v každé zemi pěstující demokracii. Vítěz odmítnul pronést otřepané fráze, že bude prezidentem všech. Místo toho řekl, že se bude snažit nikomu neublížit, ať už úmyslně, nebo neúmyslně.

K jednotě vyzvala i poražená dosavadní prezidentka, která prý svému nástupci ještě před jeho uvedením do funkce ráda úřad předá a se vším ho seznámí. Obě těžkotonážní politické figury tedy ukázaly správnou cestu v zemi, která je tradičně rozdělena podél politických linií, vztahu k víře, jiným národům i minulosti.

Z hlediska celospolečenského jsou tedy chorvatské prezidentské volby příklad hodný následování. O něco horší projev se ale týká scény vládní. Premiér Plenković si hned poté, co jeho favoritka prohrála, zazoufal, že s novým prezidentem bude těžké pořízení.

Čtěte také

Chorvatská vláda financovala kontroverzní film velebící generála Gotovinu

Nejde přitom o konkrétní pravomoci hlavy státu. Ta má v Chorvatsku spíše ceremoniální roli, nemůže dokonce ani vetovat zákony, tak jako je tomu v případě prezidenta českého. Jde o to, že v zemi se budou letos pořádat volby parlamentní. Prezident určuje veřejný diskurz, a z toho důvodu se vládní Chorvatská demokratická unie bojí o cenné body. Obzvláště proto, že i ona ráda hraje na nacionalistickou notu.

Pro celou Evropskou unii je důležité, že volby proběhly evidentně demokraticky a předání moci mezi budoucím prezidentem a odcházející prezidentkou je naplánováno v poklidu. Chorvatsko předsedá v první polovině tohoto roku Evropské unii, je tedy žádoucí stabilita. A protože se blíží parlamentní volby, těžko očekávat, že by snad vláda padla podobně, jako tomu bylo v případě předsednictví českého.

Thomas Kulidakis|foto: Khalil Baalbaki

Pokud nový prezident udrží svůj doposud smířlivý tón k zahraničí a vnutí ho i vládě, pomůže to chorvatskému předsednictví s jednou z hlavních priorit a výzev: dlážděním cesty dalším balkánským zemím do Evropské unie. To je priorita nejen česká, ale podle nové Evropské komise i celé Evropské unie.

Autor je komentátor Českého rozhlasu