Thomas Kulidakis: Oslava konce války a příprava na budoucnost

8. květen 2018

Každoroční oslava konce 2. světové války na našem území by neměla být jen šancí připomenout oběti a hrdiny válečného požáru, který spálil celý svět a především Evropu.

Osmý květen je také vhodná příležitost k zamyšlení nad přítomností a k vzpomínce na možnou budoucnost. Hádat se totiž do omrzení, jestli byli větší a prospěšnější hrdinové v bitvě o Dukelský průsmyk, postupující americká vojska u Plzně, jestli Vlasovci byli hrdinové nebo padouši, kolik obětí měla opavsko-ostravská operace a kdo kdy a jak přepisoval historii, by totiž ideálně mělo mít hlubší smysl.

A to poučení, že naše evropská současnost života v míru je vzácností, kterou jsme předtím skutečně dlouho nezažili. Jednotlivé státy a monarchie totiž v podstatě mezi sebou válčily po staletí.

V tomto smyslu je tedy také významné výročí dne dalšího, jímž je náš vstup do Evropské unie. Její hodnota prostředníka mírového urovnávání sporů u jednacího stolu, kde mají malí i velcí jeden hlas, je k nezaplacení. To, co původně začalo jako projekt sdílení strategických surovin, bez nichž válku šlo v dané době vést jen stěží, se proměnilo v mnohem hlubší projekt evropského sjednocení. To ovšem neznamená, že by se na Evropskou unii mělo pohlížet jako na posvátnou krávu.

Logo

Jakýkoliv celek, ať už politický, hospodářský nebo jiný, totiž bez konstruktivní kritiky podléhá erozivní stagnaci. Konstruktivní kritika v tomto případě znamená, že je žádoucí kriticky zhodnotit, co se daří, nedaří, dohodnout, jak to napravit a následně změnu jednotně uplatnit. A to při vědomí, že je lepší stavbu vylepšovat, než od základu bořit a snažit se na troskách postavit novou.

Obranné kapacity a diplomacie

V tomto případě tedy platí, že Evropská unie doposud žalostně zanedbávala svou společnou zahraniční a hlavně bezpečností a obrannou dimenzi. Vždyť v součtu by Evropané mohli být znovu největší silou světa, které se jen tak někdo nevyrovná. Je totiž nebezpečné být bohatý a zároveň slabý.

Poučení z oslav konce války tudíž není, že bychom se snad měli stát puritánskými pacifisty. Poučení je, že pokud chceme opakování tragédie, na níž doplatili nejvíce Evropané, zabránit, musíme být jednotní. A hlavně se stále připravovat na válku jedinou, která je ospravedlnitelná. Tou je válka obranná.

Už staří Řekové totiž rozlišovali válku hrůzostrašnou a krvavou, které bůh byl Mars. A válku spravedlivou, tedy obrannou a v obraně vítěznou. I proto by bylo dobré nezapomínat, že první obětí války bývá pravda. To nás naučila invaze do Iráku, i konflikty jiné.

Thomas Kulidakis

Ještě lepší je vzpomenout, že ve skutečné válce trpí vždy neviní. A i sebelepší, sebechytřejší a sebemodernější zbraně při ostřelování a bombardování z logiky věci zasahují také nevinné. Proto až se zase u nás, v zemi, která skutečné válečné běsnění na svém území nezažila od 19. století, povede akademická debata, zdali podporovat preventivní údery tam či onde, mějme na paměti, že jakýkoliv konflikt se může vždy rozrůst.

Při vzpomínce na konec konfliktu, který stál Evropany žezlo světovlády, zrodil dvě nové světové velmoci a stál miliony životů, vzpomeňme, že naším cílem by mělo být pilně budovat obranné kapacity, podporovat mezinárodní diplomatické nástroje řešení konfliktů a dvakrát přemýšlet, než budeme schvalovat konflikty a ad hoc útoky jinde.

autor: thk
Spustit audio