Thomas Kulidakis: Nový styl politiky à la Macron a Tsipras
Francouzský prezident Emmanuel Macron a řecký premiér Alexis Tsipras ukázali nejrůznější aspekty staronového politického stylu, který oba vynesl k moci. Svůj mladistvý vzhled a elán doplnili příměsí, která odedávna naplňuje duše a mysli lidí chutí bojovat a dívat se s nadějí vpřed.
Svým řečnickým uměním a pečlivě zvolenými tématy přesahujícími hranice života jednoho člověka i hranice států dali oba politici na chvíli svým posluchačům zapomenout na neradostnou realitu, ve které mnoho lidí žije své každodenní životy.
V průběhu dvoudenní státní návštěvy francouzského prezidenta Emmanuela Macrona v Řecku tedy zaznělo mnohé. Slova o nehynoucím strategickém přátelství obou zemí. O z jejich pohledu žádoucím vývoji v Evropě.
Ta by měla být samostatným silným integrovaným celkem nejen po stránce ekonomické, ale také vojenské a mezinárodně-politické. Mluvili tedy o velkých plánech zaručujících zářnou budoucnost nejen jejich zemí, ale všech Evropanů.
Samozřejmě došlo také na nečekanou procházku centrem Atén, kterou ocenili na místě přítomní lidé chtiví fotografií s francouzským prezidentem. Méně už pak na dva tisíce řeckých policistů odpovědných za bezpečný průběh státní návštěvy, kteří s takovou nenadálou změnou v plánech nepočítali. A už vůbec neměli radost motoristé, kteří uvízli ve skoro hodinové zácpě.
Ale to byla jen malá vada na kráse jinak na první pohled moc hezké a působivé návštěvy. Odehrávala se v intencích vzájemných komplimentů a ujišťování o nehynoucím strategickém přátelství obou zemí, které stále sní sny o své minulé slávě.
Ani vlevo. Ani vpravo
A je to právě to, co tyto slavné a v historii významné národy pojí – slibují si obnovu své velikosti díky jednotné síle všech Evropanů. Jenže za velkolepými plány se skrývá také krutá realita, kterou oba státníci zmínili sice jasně, ale v kulisách pompéznosti tato slova zněla jaksi okrajově.
Jak řecký premiér, tak francouzský prezident musí bojovat s vysokou nezaměstnaností. Zatímco řecká ekonomika je na kolenou, z nichž se jen velmi těžko zvedá, francouzská je přinejmenším dýchavičná. Slova o možné reformě eurozóny kalí pomyšlení na fiskálního německého jestřába, který alespoň do německých voleb nehraje do karet ani Aténám ani Paříži.
Se slovy o aktualizované obranné dohodě souvisí zase ekonomické zájmy. Například záměr francouzské společnosti Total pustit se do průzkumu potenciálních nalezišť ropy i zemního plynu ve vodách u západního pobřeží Řecka a v okolí ostrova Kréta. Francouzský Total také zkoumá a těží ve vodách Kypru.
Slova o pokračování těžebních a průzkumných aktivit bez vnějších vlivů byla jasně směřovaná k Turecku. To si vyhradilo možnost použít jakékoliv akce, které uzná za vhodné vůči těžbě, kterou žárlivě a nesouhlasně sleduje.
Nic ale není zadarmo. Slova o evropské samostatnosti a obraně obsahovaly také následující výzvu. Řecko, jedna z mála zemí, která dodržuje závazek v rámci NATO vydávat alespoň dvě procenta HDP na obranu, by mělo nakupovat v Evropě. Samozřejmě nejlépe ve Francii.
Svou strategickou infrastrukturu by mělo Řecko prodávat partnerům v Evropské unii, nikoliv třeba Číně. Však také francouzského prezidenta doprovázel rekordní počet podnikatelů, od největších po nejmenší. Ale to jsou všechno okrajové záležitosti.
Jak mi místní potvrdili, líbilo se jim hlavně to, co oba politici říkali. Velké plány, které nadchnou, které dají zapomenout. Ani vlevo, ani vpravo, ale populárně podané, bez zbytečně suchých čísel.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
