Švýcarští voliči své zemi, vládě i parlamentu usnadnili život.
V závazném referendu dvoutřetinovou většinou schválili směrnici Evropské unie zpřísňující pravidla pro přístup k poloautomatickým zbraním a příslušenství. Jejich rozhodnutí je výsledek racionální volby a důkaz, oč je lepší v Evropské unii být než nebýt.
Soud ve švýcarském kantonu Neuchâtel uznal minulý týden vinnou ženu ze Somálska, která podle obžaloby nechala poškodit pohlavní orgány svých dvou dcer. Dětem měly být zmrzačeny části těla v Somálsku a Etiopii mezi lety 2013 a 2015, což u soudu žena nepopřela.
Švýcarsko sice člen unie není, ale je s ní provázané pupeční šňůrou obchodních dohod a volného pohybu zboží, lidí a služeb. Pokud by Švýcaři unijní směrnici o zbraních nevyhověli, vše výše zmíněné by bylo v sázce, včetně členství v schengenském prostoru.
Jejich rozhodování tedy bylo mezi zachováním tradice ponechání zbraní vysloužilým vojákům a udržením ekonomických výhod dobrých vztahů s Evropskou unií, která zemi ze všech stran obklopuje.
Mohlo by se zdát, že Evropská unie se vůči malé alpské zemi dopustila diktátu. Není to tak, protože Švýcaři se mohli svobodně rozhodnout své už teď enormní bohatství ohrozit. Neudělali to. Raději si vyjednali řadu výjimek, takže vysloužilí vojáci budou moci zbraně mít i nadále. Musí se ale účastnit v případě potřeby obrany státu.
Výjimky se vztahují také kupříkladu na sportovní střelce. Takže se v zásadě zase tolik nezměnilo. Vláda v Bernu postupovala tak, jak by měl postupovat každý členský stát. Jednala, našla společný průsečík, kompromis a vše prošlo mezi obyvateli.
Stalo se, co se stát muselo. Po šestnácti předchozích neúspěšných pokusech schválit zákon o obecném referendu s největší pravděpodobností nadchází pokus sedmnáctý.
Odpustila si tedy blamáž, ke které došlo po referendu roku 2014. Tehdy o pouhé tři desetiny hlasů uspěl návrh omezit unijním pracovníkům přístup na švýcarský pracovní trh. Šlo samozřejmě o migraci ze zemí bývalého východního bloku, včetně České republiky.
Brusel se za nás postavil, pohrozil omezením přístupu na unijní trh a v roce 2016 tedy švýcarský parlament schválil nový zákon. Z výsledků referenda zbylo jenom pravidlo, že při zaměstnávání mají přednostní právo Švýcaři registrovaní na úřadu práce. Všichni byli spokojeni.
Na základě výše zmíněného je tedy možné říci následující. Za prvé, členství v Evropské unii se vyplácí už jen proto, že i země jako je ta naše může těžit ze síly bloku, který dokáže k něčemu přinutit i bohaté a v mezinárodní politice významné Švýcarsko.
„Cukr býval vždycky efektivnější než bič,“ napsal v komentáři pro španělský deník El País komentátor švýcarského listu Der Tages-Anzeiger David Hesse. „Když demonstrují statisíce lidí za sebeurčení, stát jim nemůže jednoduše odcitovat ústavu a pak je vzít obuškem po hlavě. Musí s občany zahájit otevřenou debatu a zkusit jim vysvětlit, že má smysl, aby zůstali součástí země,“ píše komentátor. Ústupky separatistům a poskytnutí částečné autonomie podle něj mohou zmírnit touhu po odtržení, jak se to prokázalo v Baskicku.
Za druhé, ze Švýcarů bychom si měli vzít příklad. Moudře jednali předem, místo aby si pak ex post stěžovali na zbraňovou směrnici u unijního soudu jako česká vláda.
Za třetí, ani by nic takového udělat nemohli, protože nejsou členy unie. Nejen tedy, že nemohli ovlivnit podobu směrnice předem, ale také stěží mohou následně zkoušet její platnost zvrátit.
Zbývá jen odpověď na otázku, proč se tedy raději Švýcarsko nestane členskou zemí. Inu, už dávno je známý fakt, že svět potřebuje neutrální místo, kde se mohou vést mezinárodní jednání nebo ukládat peníze. Momentální stav zatím vyhovuje všem.
My bychom si ale měli uvědomit, že Švýcarsko je jen jedno. Co největší volební účastí v nadcházejících volbách do Evropského parlamentu bychom tudíž měli projevit snahu podílet se na politickém životě organizace, která je pro nás výhodná. Nejen ekonomicky, ale i politicky ve vztahu k zahraničí.
Václav Žmolík, moderátor
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
