Thomas Kulidakis: Názory Ligy a Hnutí pěti hvězd na eurozónu stojí za zvážení
Italský prezident na poslední chvíli znemožnil vytvoření koaliční vlády Ligy a Hnutí pěti hvězd. Svým rozhodnutím ale dramatickou situaci nevyřešil. Pouze její rozuzlení odsunul.
Příčina volebního úspěchu obou politických formací totiž nespočívá jen v praxi laciného populismu, ale vyvěrá ze solidní základny neřešených strukturálních problémů Evropské unie a eurozóny.
Robert Schuster: Ani Merkelová, ani Macron. To Italové drží v ruce klíč k dalšímu osudu Evropské unie
Zkraje tohoto týdne se zdálo, že nepotrvá dlouho a v Itálii vznikne nová vláda, odvrátí se hrozba opakovaných parlamentních voleb, a tím i obavy z dalšího vývoje třetí největší ekonomiky v eurozóně.
Když zůstaneme u eurozóny, platí následující. Jedná se o politický, ale především nedotažený projekt. Monetární unie bez unie fiskální je uspořádání, které už svou podstatou plodí vítěze a poražené. A postrádá logiku.
Je to stejné, jako by Česká republika platila stejnou měnou, ale nejbohatší regiony, včetně hlavního města si nechávaly své výdělky a neposílaly přebytek na podporu strukturálně chudších částí země.
Tak to funguje v eurozóně, jejíž severozápadní průmyslová a bohatá část těží z existence zemí slabších, které se potácejí v problémech. Ty svou přítomností v eurozóně oslabují kurz společné měny, takže například Německo, Nizozemsko a další mohou snadněji vyvážet. Při existenci samostatné marky by bylo možné očekávat, že by to byla tak silná měna, že by německé zboží bylo v zahraničí příliš drahé.
Ze zrnka pravdy strom slibů
V minulosti, před přijetím eura, vše běželo v určité symbióze. Státy severu a západu vyráběly, jejich nadprodukci ovšem musel někdo kupovat, což byli jižané, kteří pak v létě za odměnu poskytovali seveřanům své pláže. A seveřané jim tak část svých výdělků předali.
Nová italská vláda se chystá utrácet, o odchodu z eurozóny už ale ani slovo
Italská odnož evropského serveru Local hledá odpověď na otázku, co může pro Itálii znamenat nově se rýsující koaliční vláda. Portál připomíná, že kabinetní spolupráce mezi formacemi Liga a Hnutí pěti hvězd slibuje směs krajněpravicové, protisystémové a euroskeptické politiky a vyvolává mezinárodní obavy o budoucnost třetí největší ekonomiky eurozóny.
Jakmile si to už jižané nemohli dovolit, devalvovali svou měnu. Jistý druh fiskálního transferu, neboli přerozdělení přebytku jim pak zajišťovaly evropské fondy na rozvoj chudších regionů. To se týká i Itálie, s bohatým průmyslovým severem země a chudším agrárním jihem.
Situace se dále zkomplikovala po roce 2004. Po přistoupení v podstatě různě chudých zemí bývalého východního bloku ubylo peněz v evropských fondech. A navíc s existencí eura nemohly jižní státy eurozóny devalvovat svou měnu. Vždyť tenkrát i nyní, při hádkách o migraci, jižané mnohokrát zdůrazňovali, že v době schválení přistoupení nových členů věděli, že jde i o jejich peníze. A divili se, že jsou prý následně dané země nevděčné.
Když se k tomu přičte stále trvající posedlost politikou šetření místo rozumného fiskálního impulsu po vzoru Spojených států v době krize, není se co divit pocitu italských voličů, že leckdo se má dobře na jejich úkor. Formující se italská vláda upustila od svých nejextrémnějších požadavků škrtu dluhů držených Evropskou centrální bankou i odchodu z eurozóny.
Místo toho požadovala opatření k povzbuzení domácí spotřeby a výjimku z Paktu stability, aby dočasně mohla vytvořit vyšší schodek, než tři procenta. Tak, jako Španělsko, kterému se tak podařilo do jisté míry vybřednout z ekonomické krize. Samozřejmě s pomocí zahraničních peněz na záchranu bank, ovšem bez požadavku zadušení ekonomiky přílišným šetřením a zdaněním, jako v Řecku.
Nová italská vláda mohla jít jednat s unijními partnery v euroskupině a možná by bylo dosaženo kompromisu. Třeba v podobě dočasného deficitu v kombinaci s cílenými škrty. Ale než takovou debatu, to radši povyk o nebezpečných populistech. Není se tedy co divit, že kde není ochota ani ke zvážení opačných argumentů, dokáží populisté ze zrnka pravdy vypěstovat košatý strom slibů.
Sklizenými plody je volební úspěch, který se v případě předčasných voleb podle stávajících průzkumů ještě zvýší. Pak se téma objeví znovu, a nezapomeňme, že třetí největší ekonomiku eurozóny, šedesátimilionovou Itálii, nepůjde zatlačit do rohu stejně lehce jako Řecko.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
