Thomas Kulidakis: Návrat do politické minulosti aneb Co bude, až opadne povolební euforie
Volby skončily, volič suverén rozdal karty se kterými se teď musí hrát. Problém a určující předpoklad do budoucna je, že když výsledek rozložíme, ANO je pořád suverénní vítěz a rýsuje se náročná vláda mnoha stran. Rozkládat na jednotlivé strany je přitom potřeba, protože seskupení do koalic bylo účelové, aby byla alespoň nějaká šance Babišovo hnutí porazit.
Teď už budou zase fungovat jednotlivé strany samostatně, s vlastními zájmy, kalkulacemi a strategiemi. Zkrátka a dobře: euforie ze společného vítězství se brzy promění v nesnadnou spolupráci různých náhledů na řízení záležitostí domácích i mezinárodní politiky.
Čtěte také
Stačí si vzít třeba vztah k Evropské unii, kde vůdčí ODS rozhodně nepřekypuje vstřícností k posilování Unie tak, jako třeba TOP 09 nebo Starostové a Piráti, kteří by rádi měli kupříkladu silnější Evropský parlament.
V potaz je potřeba vzít i milion hlasů, které propadly, ovšem při potížích vlády, kterou v případě pětikoalice čekají nelehké časy z hlediska rozpočtu i koronaviru, se mohou rychle přelít k ANO.
V případě vlády bez ANO si je také nutné pamatovat, že k těsné výhře koalicím pomohlo i štěstí. Jen o pár tisíc hlasů víc a v parlamentu jsou ČSSD, komunisté nebo Přísaha. A povolební matematika má hned jinou dynamiku.
Dějiny se neopakují
Vládnutí ve více než třech stranách je věc skutečně nelehká, ve čtyřech skoro nemožná, v pěti nad lidské síly.
Vzpomeňme jen na stupňování pojmu a významu slova „nepřítel“, přičemž nejvyšší formou je podle bonmotu prezidenta Miloše Zemana právě koaliční partner. Tím se dostáváme také k otázkám přerodu a obrody.
Čtěte také
Naše nejstarší politická strana ČSSD se nedostala do parlamentu a může si za to do velké míry sama.
Výhodou je, že se alespoň jako ODS může snažit obrodit a zbavit šíbrů, kteří už nemají korýtko zájmu. Komplikovanější je situace u Pirátů.
S těmi si ostřílení politici zahráli tak, že bukanýři nebudou mít ani sekretářku a kopírku ve vlastní parlamentní místnosti, protože čtyři poslanci je na klub málo. Mohou si za to ale sami.
Nikdo je nenutil jít do koalice s hnutím, které má dobré kontakty mezi voliči v jednotlivých okrscích a taky už měli ve vínku dáno patřičné kroužkování. Problémy při vedení Prahy, útoky mašinerie ANO i dýchavičnost v kampani už pak byly jen symptomy nezdravého předvolebního rozhodnutí.
Největší otázka je, jestli by měli teď jít do vlády. Při svém rozhodování jistě moudře pohlédnou na osud jiné strany, která řešila podobné dilema, tedy ČSSD.
Další aspekt je možné přehnané očekávání na Západě. Tamní média se nechala slyšet, že je populismus ve střední Evropě na ústupu. Je to výraz nepochopení situace, protože pravda je, že se potvrdilo rozdělení společnosti na půl.
Co se týká pravděpodobné vlády, tak se v podstatě vracíme o deset let zpátky. ODS je známá značka, víme, co čekat, ostatní jsou přívěšky. Akorát ČSSD vystřídalo v souboji dvou hegemonů ANO.
Podtrženo sečteno: dějiny se sice neopakují, ale dávají současným událostem smysl, obzvláště před blížícími se prezidentskými volbami. Přičemž by byl Andrej Babiš bláhový, kdyby je alespoň nezkusil.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
