V souvislosti se sedmdesátým založením Severoatlantické aliance se debatuje o její životaschopnosti, cílech a budoucnosti.
Pro většinu států na Balkáně je odpověď jasná. NATO je stále organizací, do které se vyplatí patřit.
Musíme být neustále připraveni zapojit se do vojenských operací proti extremistům jako byl Islámský stát. To jsou slova generálního tajemníka Severoatlantické aliance Jense Stoltenberga. V exkluzivním rozhovoru pro Dvacet minut Radiožurnálu také mluvil o smlouvě o likvidaci raket krátkého a středního doletu.
K rozšiřování obranného paktu v posledních deseti letech dochází jen na Balkáně. V roce 2009 přistoupily Albánie s Chorvatskem, v roce 2017 následovala Černá Hora. Republika Severní Makedonie po vyřešení sporů s Bulharskem i Řeckem čeká na schválení svého členství stávajícími zeměmi NATO.
Na první pohled by se mohlo zdát, že členství v Severoatlantické alianci je motivované přihlášením se k západním hodnotám, právnímu státu a demokracii. Mnohem blíže pravdě je ale fakt, že noví členové si od spojenectví slibují především ochranu, a to hlavně před svými sousedy.
Tedy naplnění závazku, který Spojené státy původně alianci vdechly při jejím založení v roce 1949. Tenkrát se mělo jednat o obranu západní Evropy především proti případné agresi východního bloku pod vedením Sovětského svazu.
Dvacet let Česka v Severoatlantické alianci je i dvacet let spojenectví, které se našim předkům jevilo jako jedno z nejméně pravděpodobných, ba téměř nemožných.
Další motivací bylo o pár let později přijetí Řecka a Turecka. Spojené státy vytvořily jihovýchodní křídlo Severoatlantické aliance jako výraz Trumanovy doktríny zadržování komunismu.
Po 70 letech je ale už Sovětský svaz minulostí. Nahradilo ho Rusko, které se společně se Spojenými státy často chová jako za dob studené války. Na hranici dotyku obou aliancí už sice nejsou vojenské prapory v permanentní pohotovosti, ale přesto je vzájemné nepřátelství zcela jasné.
Poslední rozšíření na Balkáně není ale vojenského rázu, jako spíše geopolitického. Nové členské státy se příliš neobávají případné ruské invaze, obávají se ale svých sousedů. Region má ještě v čerstvé paměti války doprovázející rozpad Jugoslávie. Mocný spojenec v zádech symbolizovaný obranným paktem je tedy zárukou stability.
Pokud by záleželo pouze na komunistech, neslavila by nyní Česká republika 20. výročí vstupu do NATO. Vůbec by se do Severoatlantické aliance nezačlenila.
Za prvé je v NATO čím dál více států oblasti, za druhé mají všechny mocného spojence, byť totožného. Nevyplatí se jim tedy válčit. Agresor by se musel vypořádat se spojenci bránícími napadeného podle článku pět o kolektivní obraně.
Severoatlantická aliance na čele se Spojenými státy rozšiřováním na Balkáně dokazuje, že jí nejde ani tak o hrubou vojenskou sílu, ale o geopolitickou, strategickou a morální výhodu. Tedy rozšíření svého vlivu a operačního prostoru na úkor Ruska, které Balkán považuje za svou oblast zájmu.
Tím, že se k paktu přidávají i další země, které dříve stály na druhé straně železné opony, si aliance připisuje také morální převahu. Nikdo totiž neočekává, že by například Černá Hora se 700 tisíci obyvateli a zhruba dvěma tisíci vojáky byla významným vojenským přínosem.
Pokud jde o naši historickou zkušenost s vojenskými dohodami a obrannými závazky, pak je třeba říci, že je mimořádně špatná.
Současný vývoj kolem rozšiřování NATO ovšem klade nároky jak na stávající členy, tak na nové členské země. Ty se především před svým vstupem musí vyrovnat s odporem Ruska a také velké části veřejnosti, která Severoatlantické alianci mnohdy nemůže zapomenout bombardování bývalé Jugoslávie v roce 1999.
Na druhou stranu samotná aliance musí být připravená zasáhnout v zájmu stále většího počtu zemí, což vyžaduje pevné zásady a odhodlání.
Nezpochybňování závazku obrany je jediný způsob, jak alianci udržet pohromadě coby organizaci zajišťující svým členům bezpečnost.
Americký prezident Donald Trump tedy udělal zásadní chybu, když zpochybnil závazek bránit Černou horu. Také je potřeba skloubit rozdílné zájmy, protože kupříkladu balkánské státy mají k Rusku rozhodně méně podezřívavý přístup než třeba Polsko a Pobaltí. Dokud ale NATO zůstane pouhým obranným paktem, může fungovat dalších 70 let.
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
