Thomas Kulidakis: Legální katalánsko-španělský amaterismus
Spor mezi katalánskými separatisty a španělskou centrální vládou se začíná podobat telenovele. V příběhu vystupují stále stejní herci, děj se zvolna pohybuje vpřed, někdy postava přibyde, někdy ubyde.
Nová postava je právě teď belgický soudce, který bude rozhodovat o oprávněnosti evropského zatýkacího rozkazu. Španělská justice za pomoci evropského zatykače žádá vydat šéfa nyní už odvolaného separatistického kabinetu k trestnímu stíhání, protože Carlese Puidgemonta a jeho spolupracovníky podezřívá z údajného pokusu o puč, a viní je tedy mimo jiné ze vzpoury.
Využitím unijního nástroje zjednodušeného přeshraničního vydávání se také Madrid může bránit nařčení vůdce separatistů, že mu nedopřeje spravedlivý proces. Evropský zatykač má mimo jiné zajistit právě depolitizaci a právo na spravedlivý proces.
Není samozřejmě možné předjímat rozhodnutí belgického soudce. Ale kdyby vydání zamítnul, a zpochybnil nezávislost španělské justice, zpráva by na vztahy v rámci Evropské unie, mezi Belgií a Španělskem a konečně i na důvěru evropských občanů v soudní systém zapůsobila jako tříštivá trhavina.
Vzhledem ke skutečnosti, že u více než tří desítek trestných činů se nepožaduje v rámci evropského zatykače oboustranná trestnost v zemi přijímající a vydávající, stěží se dočkáme nevydání v případě katalánských separatistů.
Konec první části příběhu
Obzvláště ve světle faktu, že v samotné Belgii, věčně ohrožené sporem mezi Vlámy a Valony, nebudou soudy asi shovívavé k samozvaným separatistickým bardům. Další díl příběhu tudíž brzy dospěje k závěru.
Přirovnání k telenovele je sice poplatné co do délky řešení, ne ale vzhledem k závažnosti. Při sledování telenovely si diváci mohou do jisté míry užít životy jiných, snít jak by žili oni a vývoj telenovely ovlivní tak možná jejich náladu a zisky reklamních inzerentů.
Případ Španělsko versus Katalánsko je mnohem závažnější. Katalánští separatisté už jasně odhalili, že do závoje vlastenectví a práva na sebeurčení zahalili vlastní touhu po kontrole finanční toků regionu. Tedy v podstatě, že chtěli být kohouty na malém dvorku s vlastním zobem.
A ukázalo se, že spíš asi chtěli ústupek od centrální vlády a více pravomocí, protože pro vyhlášení samostatnosti neměli žádný životaschopný plán, ani zajištěnou mezinárodní podporu. Jen chtěli zůstat v Evropské unii, která je automaticky přijmout odmítla.
Šéf madridské vlády Mariano Rajoy pro změnu prokázal minimum politického taktu a předvídavosti. Nejdříve nechal policii zasáhnout násilněji než bylo nutné proti katalánským voličům. Následně se mu naskytla možnost nechat separatisty, aby se zesměšnili sami. Nejen jejich nedostatkem realistických plánů, ale také zbabělým útěkem do Bruselu.
Jenže Rajoy, který vede španělské lidovce, a ti jsou do jisté míry po právu označovaní za potomky frankistů, vyhověl poptávce svých voličů po tvrdém přístupu vlastenecké pevné ruky. A tak pomocí legalistického přístupu ze separatistů udělal mučedníky, které jejich stoupenci označují za politické vězně.
Pokud Rajoy ovšem tak moc chce Katalánsko v rámci jednotného Španělska, měl se radši soustředit na politickou, tedy argumentační podporu katalánských unionistických stran. Předčasné volby 21. prosince totiž budou otevřený konec první části příběhu, v němž skupina amatérských převážně záporných postav dokázala jen radikalizovat a rozdělit veřejnost.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
