Thomas Kulidakis: Lapat voliče na celostátní témata je v komunálních volbách absurdní

Se značnou nelibostí jsem zaznamenal, jakým způsobem na vzdálenost tisíců kilometrů zasáhly komunální volby i mě.

Hranice měst a obcí, ba i několika států přesáhly absurdní sliby kandidátů průřezově stranami, kteří z voličů lákaly hlasy tématy, na která v případě svého zvolení nebudou mít vliv.

Ivan Hoffman: Komunální prezident

Prezident Miloš Zeman a první dáma Ivana Zemanová byli volit v budově Základní školy v Brdičkově ulici v Praze 5 – Lužiny.

Volební místnost, do které chodí hlasovat Miloš Zeman, je mediálně vděčná, neboť je předem jisté, že se v ní díky panu prezidentovi něco semele.

Do této kategorie spadá věčná soutěž v údajném boji s běženci, kteří se zatím České republice úspěšně vyhýbají. Jestli běženci přijdou nebo ne, záleží na české vládě a jejích zahraničně politických rozhodnutí. Slibovat tedy, že běžence volení místní politici zastaví je stejné, jako slibovat opravení vodovodu v nějaké německé obci. Na život v české obci to nebude mít vliv.

Případná ostraha hranic zcela jistě přesahuje pravomoci městské policie, takže se zase zabrnkalo na strunu strachu lidí. Ještě směšnější je akce „stop migrantům, včetně ekonomických“ v případě nejednoho průmyslového města v České republice, jejíž vláda spekuluje, jak do země rychle dostat kvalifikované pracovníky z Ukrajiny nebo Západního Balkánu.

Vyleštit kliky i v Bruselu

Další příklad se týká různých obchvatů, dálnic a podobně. Obce a města odpovídají za dopravní komunikace v jejich hájemství od druhé třídy níže. Dálnice a obchvaty staví stát. Podobně také místní komunikace a infrastruktura se zpravidla neobejdou bez dotace státní a unijní.

Rvačka a hanlivé nápisy. Jihočeští policisté řeší tři incidenty, které se staly během voleb

Volební místnost Kuřimany

Tři trestné činy v souvislosti s volbami řeší jihočeští policisté. Dva voliči se poprali před volební místností v Lužnici na Jindřichohradecku. Na dvou místech zatím neznámí pachatelé pomalovali vrata domu a silnici hanlivými nápisy.

Pokud tedy místní kandidát sliboval výstavbu dopravních komunikací, včetně propojení s jinými státy, měl být přesný. Měl slíbit něco ve smyslu „budu pravidelně přemlouvat všechny vyšší úrovně veřejné správy, aby nám daly peníze i povolení, vyleštím kliky i v Bruselu.“

Tím se dostávám k ne ojedinělým poukazům na mezinárodní politiku, vztahem k Evropské unii počínaje, postavením k Rusku konče. Zde opět může občan – kandidát v obecních a městských volbách mít nějaký názor. To je ale tak vše, co může dělat, protože zbytek se řeší na úrovni vládní. Oprávněný slib by byl „povedu na demonstraci do Prahy ty, kteří se mnou souhlasí, abychom dali najevo svůj názor“.

Thomas Kulidakis

Díky dlouhodobému pracovnímu pobytu v zahraničí jsem tedy sice byl ušetřený pohledu na reklamní poutače politiků slibujících instantní spásu. Ti umírněnější ji neslibovali hned teď, ale alespoň v průběhu následujících čtyř let. Ovšem absurdita zatahování celostátních a mezinárodních témat do komunálek ke mně doputovala až na Balkán.

Není se co divit, že když se místní politici místo na téma školek, škol, vodovodů a chodníků soustředí na věci do jejich kompetence nespadající, k volbám přijde jen 40 procent lidí.