Thomas Kulidakis: Kvůli brexitu je pro Evropskou komisi důležitější Rumunsko než Velká Británie

Chyběli jí eurokomisaři jmenovaní za Rumunsko a Velkou Británii. Na volbu Bukurešti se čekalo, na rozhodnutí Londýna se prý čekat nemusí. I to je dopad brexitu.

V případě Rumunska svou roli sehrála tamní neklidná politická situace, charakteristická konfliktem prezidenta s nyní už bývalou vládou sociální demokracie. Rumuni po pádu komunismu zdědili politický systém, v němž jsou si pravomoci vlády a hlavy státu v podstatě rovnocenné.

Dosavadní čtyři kandidáty navržené socialisty prezident pokaždé označil tak či onak za nevhodné. Podpořily ho v tom i unijní instituce a politici. Europoslanci odmítli první kandidátku, později nebyla spokojená předsedkyně nastupující unijní exekutivy Ursula von der Leyenová. Poté došlo k pádu socialistického kabinetu, k moci se na začátku listopadu nově dostala vláda prezidentské strany a zbrusu noví kandidáti byli na světě.

Žena má přednost

Čtěte také

Von der Leyenová zatím za svou Komisi sklízí jen pochvaly, píše zahraniční tisk

Volba von der Leyenové nakonec logicky padla na dlouholetou rumunskou europoslankyni Valeanovou. Nový bukurešťský středopravý kabinet šel na jistotu. Nabídnul sice kandidáta a kandidátku, ale bylo zřejmé, kdo se nakonec do Evropské komise dostane. Von der Leyenová se zapřisáhla ke genderové vyrovnanosti a pár žen jí chybí, takže Rumunka byla jasná volba. Teď ještě musí projít slyšením Evropského parlamentu, který by ale s ní neměl mít problém.

Nejen proto, že je to kolegyně europoslankyně, ale ani o žádných kostlivcích ve skříni se v případě Valeanové nemluví. Fakt, že zvolená šéfka Evropské komise chtěla počkat na novou rumunskou vládu, je pochopitelný. Eurokomisař přece jen potřebuje krytí své vlády. Bez něj se může vrátit rychle domů a to ke stabilitě unijní exekutivy nepřispívá. Jak jednoduše taková situace může nastat, jsme zjistili také v České republice. Kupříkladu v případě politického matadora Pavla Teličky.

V Rumunsku se ale mohou poměry změnit velmi rychle. Začínají prezidentské volby. Do minulého měsíce vládnoucí premiérka Dančilaová v nich kandiduje a může uspět. Sociální demokraté poslední parlamentní volby vyhráli se ziskem úctyhodných skoro 46 %. Pokud se Dančilaová stane prezidentkou, může zatopit nové vládě stejně, jako její předchůdce zatápěl jí samotné.

Viorica Dančilaová může také v případě úspěchu zkusit Evropské unii osladit její neustálé poukazování na nešvary Rumunska v době vlády socialistů. Rozbujelou korupci, klientelismus a nepodařenou reformu trestního zákoníku, která měla omilostnit část korupčníků. Případně ztížit jejich stíhání. Pokud vyhraje opět kandidující stávající prezident Klaus Iohannis, vše zůstane při starém minimálně do parlamentních voleb v roce 2020. Vývoj v zemi bude ale zásadní pro celou Unii.

Britové mimo hru

Čtěte také

Filip Nerad: Hledá se zimní komisař a jiné radosti odloženého brexitu

Nejzajímavější ovšem je, že bez Rumunska se nová Evropská komise rozhodla nepředstoupit před Evropský parlament a pozdržela svůj nástup. Chybí přitom ještě člen či členka komise za Velkou Británii. Podle Lisabonské smlouvy ale není nezbytně nutné, aby každý stát měl svého eurokomisaře nebo svou eurokomisařku. Na Londýn se tedy prý čekat nebude. Pokud jméno nedodá, pojede se dál. I to je dopad brexitu, který nadřadil politický význam Rumunska nad vliv Velké Británie. S tou se pro jistotu nepočítá.

Thomas Kulidakis|foto: Khalil Baalbaki

Je ovšem dobře, že se na Rumuny počkalo. Jejich eurokomisařka má mít na starosti oblast dopravy. Zájmy Rumunska a České republiky se totiž v tomto případě potkávají. Na obě země by negativně dopadly další pokusy starších členských zemí omezovat novější členy tak, jako to bylo v případě dopravní směrnice. Je to další důkaz, jak dobré je pěstovat vztahy i se zeměmi, které nejsou silnější ani bohatší než my.

Autor je komentátor Českého rozhlasu