Thomas Kulidakis: Kdo nemá respekt, ať sedí doma

Do této kategorie patří i příběh dvou zaměstnanců české počítačové firmy, kteří si fotili vojenské objekty na řeckém ostrově Limnos. Jejich příběh je varování pro všechny, kteří by se chtěli dopouštět podobných hloupostí v Řecku i kdekoliv jinde.

Ivan Buchta a Martin Pezlar byli několik měsíců zadrženi v řeckém vězení kvůli podezření ze špionáže

Dotyční nakonec dostali u odvolacího soudu rok a půl vězení s tříletou podmínkou. Vzhledem k původní horní sazbě 20 let se jedná více než cokoliv jiného o upozornění všem podobným nemoudrým osobám. A projev dobré vůle a úspěšné snahy diplomatů obou zemí, protože oba Češi k soudu mohli létat z domova, místo aby čekali v řecké vazbě.

Jejich případ byl o to komplikovanější, že se účastnili vývoje veřejně přístupné počítačové hry simulující válku na středomořském ostrově. Za ten si firma vybrala ostrov Limnos v Egejském moři, kde se nachází jedna z největších vojenských základen řecké armády. A jelikož se jedná o oblast nestabilní, počítačová hra detailně kopírující topografii ostrova popudila místní ostrovany do té míry, že řecké úřady musely zasáhnout, i kdyby nechtěly.

Ivan Buchta a Martin Pezlar při návratu do Česka|foto: Filip Jandourek

Z celého příběhu plyne poučení, že pokud stojím v místě, kde jsou naskládané tabule o několika metrech čtverečních obohacené o nápis nefotit, tak prostě nefotím. Můžu si o tom myslet co chci, ale nefotím.

Nefotit vojenské objekty

Pokud přesto fotím, musím se smířit s následky. Včetně toho, že bude z ostudy kabát. Obhajobě totiž často nezbývá, než postavit své argumenty na tvrzení o nemoudrosti pachatele. Obzvláště když se u dotyčných inkriminující snímky najdou.

Příklad dal v předmětném roce 2012 tehdejší ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, který celou situaci žehlil následujícími slovy:

„Je-li někdo tak pitomý a fotografuje vojenské objekty, tak je mu těžko pomoci. Budeme se snažit je vytáhnout z té bryndy, do které se vlastní vinou dostali. Je to v zóně, kde to vždycky jiskří mezi Tureckem a Řeckem. Doufám, že řecké vojenské úřady pochopí, že to nejsou špioni, ale blbci.“

Thomas Kulidakis|foto: Khalil Baalbaki

Takže za prvé přejme dotyčným, aby se poučili a mohli jít klidně dále. Ostatně odvolávat se nehodlají. Nám ostatním přejme pochopení, že ne každá země se nachází v takové oblasti, která je mírová a není se čeho obávat. Zopakujme si tedy ještě jednou. Kdekoliv se nacházím, nefotím vojenské objekty, ani policejní, ani jiné označené „nefotit, netočit“.

Příště se totiž může stát, že by se chybující nemusel nacházet v zemi spojenecké a spřátelené, která udělí symbolickou podmínku, na niž si provinilec počká doma v teplíčku. Kdo neumí respektovat pravidla v zahraničí, ať zůstane doma.