Thomas Kulidakis: Jistá politická nejistota Slovinska po předčasných volbách
Janez Janša, předseda středopravicové konzervativní Slovinské demokratické strany, v předvolební kampani vsadil na ostrou rétoriku.
Jeho výpady proti politickým konkurentům a ostrý protiimigrační postoj mu vynesly první místo s 25 procenty hlasů. Ostatní politické hráče si ale svým postojem rozhádal natolik, že pokud některá z ostatních stran nového parlamentu neporuší předvolební sliby, Janša vládu stejně nesestaví.
Slovinsko přidalo právo na vodu do základní listiny práv a svobod
Parlament přijal dodatek prohlašující bohaté státní zásoby čisté vody za „veřejný majetek spravovaný státem“, a nikoliv „tržní komoditu“. Slovinsko dodatkem ustanovuje přístup k pitné vodě jako základní právo všech občanů v reakci na obecné snahy o její komercializaci. Na návrhu se shodlo 64 z 90 poslanců, přičemž 26 poslanců z opoziční, středopravicové Slovinské demokratické strany se zdrželo hlasování z důvodu zbytečnosti a populismu tohoto návrhu. O schválení návrhu se osobně zasazoval také slovinský premiér Miro Cerar, který uvedl, že země musí chránit vlastní zásoby tekutého zlata 21. století na nejvyšší právní úrovni. „Slovinská voda má velmi dobrou kvalitu a pro svoji hodnotu bude v budoucnosti bezesporu středem zájmu jiných zemí a nadnárodních korporací. Jak se bude postupně stávat voda cennější komoditou, tlak na její získání bude stále větší a tomuto tlaku nesmíme podléhat,“ uvedl Cerar. Slovinsko je první zemí Evropské unie, která dodala právo na vodu do své ústavy a stalo se tak šestnáctou zemí na světě, která tak učinila. Na začátku roku bylo Slovinsko vyhlášeno organizací Green Destinations za nejzelenější zemi na světě, přičemž Lublaň se stala nejzelenějším evropským městem roku 2016. Organizace Amnesty International vydala k dodatku prohlášení, ve kterém uvádí, že Slovinsko by mělo usilovat o to, aby se nový zákon vztahoval také na více než 10 000 romských obyvatel žijících v zemi. „Mnoho Romů nemá přístup ani k minimálnímu množství vody a sanitace,“ uvádí AI v prohlášení.
Jeho volební zisk totiž znamená 25 poslaneckých mandátů, ale k vytvoření úspěšného většinového kabinetu jich potřebuje alespoň čtyřicet šest.
Jenže ochotu jít s bývalým dvojnásobným premiérem do vlády vyjádřily jen dvě strany. Křesťanští demokraté, na volební pásce šestí. A na hranici extrémní pravice se pohybující Slovinská národní strana, na místě posledním. I s nimi by Janša měl 36 mandátů, což mu k většině v devadesátičlenném parlamentu rozhodně nestačí.
Držitel Pyrrhova vítězství si je toho dobře vědom. Už po volbách přiznal, že další vyjednávání bude složité, ne-li nemožné. Ostatní strany prý určitě nebudou volat první, ale až vychladnou emoce, obvolá je Janša údajně sám.
Slovinsko na prvním místě
Přesto svou šanci dostane, protože slovinský prezident Borut Pahor se rozhodl nevzít si příklad ze svého italského protějšku. Prohlásil tedy, že i když se mu výsledky voleb nelíbí, a sám by raději vládu středolevou, bude respektovat vůli voličů. A dá šanci prvnímu na pásce, tedy Janšovi.
Alexander Tolčinský: Bude Slovinsko následovat pád Řecka a Kypru?
Slovinsko bylo donedávna v řadách postkomunistických zemí považováno za premianta. Nyní se zvláště po krizi na Kypru začíná o této nejúspěšnější zemi bývalé Jugoslávie hovořit s obavami. Na pořad dne se dostává otázka, zda právě Slovinsko nebude další zemí eurozóny, která bude potřebovat zahraniční finanční injekci.
Jeho největší problém ale bude zaprvé zahladit příkopy vykopané výroky o postkomunistickém spiknutí, milovnících migrantů a urážky nejrůznějšího druhu prostřednictvím sociálních sítí.
Druhý velký problém pro stálici slovinské politiky je historická zkušenost. Janša je totiž jediný politik, který je v parlamentu soustavně od získání nezávislosti země. Jeho dvě období v čele vlády ale byla poznamenána řadou kauz a soudních sporů.
V roce 2014 dokonce kandidoval z vězení kvůli trestu za korupci při zbrojních zakázkách od finské společnosti Patria. Ústavní soud sice přikázal obnovu procesu, ale z důvodu promlčení už k němu nedošlo.
Jeho první pokus o získání důvěry se zdá předem odsouzený k nezdaru. Na řadu by tedy mohl přijít druhý na pásce, Marjan Šarec, bývalý novinář věnující se politické satiře.
Alexander Tolčinský: Bývalý slovinský premiér Janša odsouzen ke dvěma letům za korupci
I Slovinsko má svého Sanadra. Takto hodnotila média dnešním rozhodnutí lublaňského soudu, který uznal vinným z korupce bývalého slovinského premiéra Janeze Janšu. Podobně jako chorvatský expremiér Ivo Sanader obdržel trest za úplatky.
Ten kandidoval s přesně opačným postojem téměř ke všemu, co hlásal Janez Janša. Jeho koaliční potenciál je s 13 poslanci mnohem vyšší, teoreticky 45 zákonodárců. Má tedy šanci přesvědčit ještě jednu politickou stranu a zformovat většinový kabinet. Oněch 45 poslanců ale znamená pět politických stran, tedy velmi nestabilní vládu. Dosavadní kabinet Mira Cerera se skládal ze stran tří a vzájemné rozmíšky s vládními partnery byly jedním z důvodů konání voleb o několik týdnů dříve.
Slovinsko bude prozatím vedené dosavadním premiérem, ale je jisté, že cesta země k stabilní vládě bude ještě dlouhá. Na jejím konci mohou být dokonce předčasné volby, které rozdají karty znovu.
V případě vítěze voleb Janši se ukázalo, že jeho inspirace spojencem Viktorem Orbánem a americkým prezidentem Trumpem mu sice dokázala přinést hlasy čtvrtiny voličů, ale zároveň důrazem na heslo „Slovinsko na prvním místě“ zemi uvrhlo do blížící se nestability.
Motivace Slovinců, proč slyšeli na účelovou protiimigrační rétoriku, je obava, že z důvodu uzavřených hranic s Rakouskem i Maďarskem, dopadne Slovinsko jako skladiště uprchlíků a migrantů po vzoru Itálie a Řecka.
Novou vládu ale potřebují co nejdříve, protože byť je v zemi přibližně pětiprocentní ekonomický růst, potřebuje reformovat penzijní systém a zdravotnictví. A také dokončit privatizaci největší banky, což Slovinsko slíbilo výměnou za zahraniční pomoc v době krize v roce 2013. A musí řešit spor s Chorvatskem o vody v Piranském zálivu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
