Thomas Kulidakis: Je druhé referendum o brexitu v souladu s demokracií?

23. leden 2019

Britská premiérka přišla s brexitovým plánem B, který se ve skutečnosti nijak neliší od jejího plánu A.

Chce jen vyjednávat s Irskem, které ovšem jednat nechce, odkazuje na Brusel a jednotu zbytku unie. Do hry se tedy vrátilo druhé referendum, které už podpořil i vůdce labouristické opozice. Hádka se tedy vede, jestli by nové hlasování bylo společnost rozdělující pošlapání demokracie nebo nikoliv.

Jan Jůn: Podaří se premiérce Mayové zabránit revoltě ve vládě?

Theresa Mayová v britském parlamentu

Je to asi jeden ze symptomů nynějšího stavu brexitu. Po pondělním nepřesvědčivém vystoupení premiérky Mayové ve sněmovně jí nyní hrozí údajná revolta nejen mezi poslanci, ale i ve vládě. 

Při hledání odpovědi poslouží jednoduché srovnání. V roce 2008 hlasovali Irové proti schválení Lisabonské smlouvy. Zablokovali tím zbytek členských států. Irská vláda ale smlouvu chtěla, podnikla patřičné kroky, vše vysvětlila a v roce 2009 se hlasovalo znovu. Voliči smlouvu schválili, a Lisabonská smlouva byla na světě.

Modelová situace tedy byla – vláda něco chce, politici jsou pro, voliči jsou proti, vláda přesvědčuje, voliči souhlasí. Obě irská referenda byla v souladu s demokratickými pravidly. Hlasování bylo svobodné, takže technicky bylo vše v pořádku. Zůstala ovšem jakási pachuť z podivného tlaku.

Ve Velké Británii je situace zcela odlišná. Vláda Theresy Mayové chce protlačit svoji dohodu. Tu ale nechce nikdo jiný. Dokonce ani podstatná část vládní premiérčiny strany.

Informované hlasování

Petr Šabata: Brexit znovu ukazuje, že by Česko mělo opustit V4

Brexit

Když vstoupilo Česko v roce 2004 do Evropské unie, byla Velká Británie jednou ze tří zemí, které neomezily vstup na svůj pracovní trh pro nové členské státy.

Šéfka vlády se navíc odvolává na referendum z roku 2016, před nímž proběhla kampaň plná lží a polopravd. Voličům tehdy nikdo neřekl o možných problémech v Irsku, nebezpečí přerušení dodávek léků, dopravy a stěhování firem do unie.

Nikdo jim neřekl, že Velká Británie bude muset doplatit své unijní závazky. Nikdo se nezmínil, že dohody o mezinárodním obchodě se vyjednávají dlouhé roky a na bývalou koloniální velmoc v zahraničí s otevřenou náručí nečekají.

Nebo že podmínky brexitu ostrovní monarchie zbytku unie nebude moct nadiktovat. Tedy pardon, pár expertů to říkalo, ale nebylo v módě věřit „těm divným intoušům“.

Thomas Kulidakis: Blíží se moment, kdy už EU nad brexitem bude muset zlomit hůl

Theresa Mayová

Britská premiérka má představit svůj plán B pro odchod země z Evropské unie. Předem ale dala jasně najevo, že se příliš nebude lišit od plánů minulých.

Britští politici se ve finále dostali do stávajícího patu. Nedokáží se dohodnout a čas se krátí. Nezbývá tedy, než se dotázat znovu lidu a odblokovat tak situaci. Voliči budou hlasovat na základě znalostí, které neměli v roce 2016. To znamená, že se bude jednat o takzvané „informované hlasování“.

Je to vrchol demokracie. Na rozdíl od irského příkladu je navíc rovnice opačná – vláda něco chce, politici jsou proti, voliči podle sociologických průzkumů také nesouhlasí, vláda trvá na svém ad absurdum.

V britském případě by druhé hlasování bylo zcela v souladu s demokracií. V ní mají přece lidé právo měnit názor průběžně. Kdyby to tak nebylo, nepotřebovali bychom volby. V souladu s logikou Mayové by stávající vláda mohla tvrdit, že voliči se přece už jednou vyslovili, tak proč volit znovu.

Thomas Kulidakis

V britském případě navíc sledujeme naprosto tragikomickou situaci. Premiérka, která původně horovala pro setrvání v unii, teď tlačí podobu brexitu, kterou nikdo nechce. Ještě chvíli a třeba už pak unie nebude chtít rozháranou Velkou Británii.

Spustit audio