Thomas Kulidakis: Je dobrexitováno, EU by měla povolit odklad

14. březen 2019
Názory a argumenty

Britští poslanci vyloučili možnost odchodu z Evropské unie bez dohody za všech okolností. Největší hrozba pro Evropskou unii, Spojené království a potažmo i celosvětovou ekonomiku je zažehnaná.

Slavit mohou firmy, běžní lidé a ostatně i politici, kteří se na poslední chvíli nemusí připravit na krok do neznáma.

Thomas Kulidakis: Brexit, brestop a brecliff

Theresa Mayová se den před druhým hlasováním o brexitu setkala s Jeanem-Claudem Junckerem.

Britská premiérka se narodila rok a půl po smrti Alberta Einsteina. S velkým vědcem a myslitelem ji ovšem spojuje definice šílenství. Einstein chorobný stav mysli popsal jako opakování stejného postupu s očekáváním jiného výsledku. Přesně to byl pokus Mayové uspět v britském parlamentu s dohodou, kterou zákonodárci už jednou odmítli.

Vzhledem k šibeničnímu termínu 29. března je stejně pozdě na řádnou přípravu. Výsledkem celého procesu je už jen otázka, jestli bude brexit s odkladem nebo jestli vůbec nějaký brexit bude. Zbývajících 27 členských států by se teď mělo zachovat vstřícně a velkoryse.

V případě neschválení odkladu by sedmadvacítka na poslední chvíli zopakovala fraškoidní chování, které doposud předváděli jen politici v ostrovní monarchii. Odmítnutí odložit brexit by znamenalo de facto Velkou Británii z Evropské unie vyhodit. Což by bylo naprosto a zcela zbytečné.

Obchodní výměna mezi kontinentem a Spojeným královstvím probíhá stále hladce. Lidé pořád cestují za zábavou, poznáním nebo obchodem. Léky, potraviny a další výrobky jsou k dostání všude. Kromě politického cirkusu je tedy vše jako bylo doposud a může to tak i zůstat. K dobru unijních občanů, mezi něž stále patří i občané Velké Británie.

Vše špatné házet na Brusel

Tendenci i přesto Velkou Británii z unijního bloku vypudit by mohli mít jen stoupenci extrémních směrů politiky, zaslepení ve své víře poznání údajného jediného možného směru a pravdy.

Jan Jůn: Kdo z koho, aneb poslední bitva premiérky Mayové o brexit

Britská premiérka Theresa Mayová ve sněmovně

Nelze se vůbec divit, že britské brexitové vření dostoupilo vrcholu. Podle naprosté většiny expertů je nyní totiž téměř jisté, že premiérka Mayová v úterý prohraje svou poslední bitvu o brexit.

Fanatičtí stoupenci federalizace Evropské unie by se například mohli obávat, že Velká Británie bude hatit integrační snahy tak, jako to dělala od svého vstupu do unie nebo ještě více.

Naopak stoupenci rozvolnění unie z řad národoveckých hnutí by zase mohli chtít získat politické body poukazem na fakt, že se Evropská unie zachovala k Velké Británii mstivě. Což by napravilo ztráty, které proti unijní síly utržily v průběhu celého chaotického brexitování. Ukázalo se totiž, že je lepší v unii zůstat, vylepšovat ji a ne bořit. Stejně tak se ukázalo, že referenda nejsou nejlepší nástroj pro řešení komplexních otázek.

Z celého procesu plyne vzácné poučení. Spojené království prošlapalo za všechny ostatní cestu, kterou se zatím nikdo nevydal. Ukázalo se, že bratrovražedný politický boj znesvářených sil na domácí scéně znemožnil zaujmutí pevného postoje k jednání se zbytkem unie.

Jan Fingerland: Anglického plnokrevníka vystřídal velbloud

Theresa Mayová

Stará anglická zkušenost praví, že velbloud je kůň navržený na schůzi. Jednání o brexitu jednou vstoupí do dějin jako učebnicový příklad této moudrosti.

Ukázalo se také, že Velká Británie stejně jako ostatní státy těžila a těží z výhody, kterou Evropská unie jako celek skýtá svou velikostí. Zatímco londýnské vládě se od roku 2016 nepodařilo ani přibližně načrtnout jedinou obchodní smlouvu s významnými mimounijními zeměmi, Evropská unie uzavřela například smlouvu s Japonskem.

Co se týká samotné Velké Británie, náladu v ní dobře vystihla moderátorka večerního relace BBC. Její oči v sloup a zavrtění hlavou vyjadřující stav mysli uvržené do nepochopitelné situace se stalo hitem nejen sociálních sítí. Tato reakce přišla ve chvíli, když včera, pouhé dva týdny před plánovaným odchodem, význačný labouristický politik prohlásil, že jeho strana si svůj postoj k brexitu musí ještě vyjasnit.

Zde je třeba zmínit, že případné třetí hlasování o dvakrát odmítnuté smlouvě by bylo absurdní, takže logicky zbývá žádost odklad. Otázka je, jak dlouhý a zdali volit do Evropského parlamentu britské poslance, to je ale úkol pro Brity.

Thomas Kulidakis

Co se týká Evropské unie, ta by si po zkušenosti s brexitem měla vzít za své, že jednotná je silnější. Politici v členských státech by si měli ve stínu brexitu pamatovat, že připisovat zásluhy za vše dobré sobě a vše špatné házet na Brusel, se jim může vrátit jako bumerang.

Obecně řečeno ale celý brexit nebyl ztrátou času. Jen příliš drahou připomínkou, že abychom věděli, že se máme dobře, musíme znát, jaké to je, když se máme špatně.

Spustit audio