Thomas Kulidakis: Horké chvíle šéfa NATO v Turecku
Generální tajemník Severoatlantické aliance Jens Stoltenberg se na setkání s tureckými partnery patřičně připravil.
Už před svým příjezdem poskytnul rozhovor turecké oficiální tiskové agentuře Anadolu, v němž se vyjádřil k aktuálním i potenciálním problémům ve vztazích s Ankarou. Neboli výzvám, jak říkají diplomaté.
Jan Fingerland: Stoltenberg, holubičí jestřáb
V Československu se kdysi vtipkovalo, že každý budoucí prezident musí nejdříve aspoň chvíli sedět ve vězení. Nyní se zdá, že ten, kdo chce stanout v čele Severoatlantické aliance, měl by mít ve svém životopise aspoň jeden prokázaný mladistvý protest proti válce nebo NATO.
A udělal dobře. Protože přesně podle očekávání, Stoltenbergova pověst obratného diplomata byla při jednání v Turecku vystavená zkoušce. Nezapomeňme, že mandát bývalého norského premiéra byl prodloužený do roku 2020 především kvůli jeho legendárnímu umění hledat průsečíky a společné jmenovatele rozdílných zájmů.
Ještě před příjezdem do Ankary tedy šéf aliance prozradil, že turecký plán pořídit protiraketový systém ruské provenience S-400 je čistě záležitostí Turecka. Pro samotné NATO je prý důležité, aby byl kompatibilní v rámci aliance.
V tom měl Jens Stoltenberg nepochybně pravdu. Ovšem ruské zbraně potřebují také ruské součástky, tudíž je záhadou, jak by mělo být interoperability dosaženo bez narušení bezpečnostních protokolů a přiblížení konkurenční mocnosti k zbraňové výbavě jednoho ze spojenců v NATO.
Také asi dojde k zvláštní souhře okolností. Turecko by totiž také rádo pořídilo stíhačky F-35, pro změnu ze Spojených států. Místní politici se ale obávají, jestli obchod nepřekazí zbrojní dodávka z Ruska. Jejíž naplnění bylo uspíšené na přání Turecka. Má se uskutečnit místo roku 2020 v roce 2019.
Jens Stoltenberg také v průběhu jednání i před ním zdůraznil, že Turecko je důležitý a významný spojenec, stojící v první linii boje s terorismem a takzvaným Islámských státem. NATO prý zemi na Bosporu podporuje infrastrukturou i politicky, ale jeho členské země by měly Ankaru podporovat více.
Turečtí představitelé tedy kontrovali, že protivzdušné systémy na hranicích se Sýrií, které instalovali Italové a Španělé, by měly být na místě permanentně. A ne, že se kontrakt bude obnovovat každý rok.
Opravdová past na Stoltenberga
Vše by bývalo šlo harmonicky, kdyby ovšem nedošlo na stále více pošramocené vztahy Turecka a některých zemí Evropské unie. Zatímco Jens Stoltenberg prohlásil, že operace Olivová ratolest v syrském Afrínu se jeví pochopitelná z hlediska bezpečnostních hrozeb pro Turecko, Francie tureckou aktivitu nesla velmi nelibě. A nejen ona. Podobně také Stoltenberg prohlásil, že vyhrocené vztahy Turecka s Řeckem a Kyprem nejsou záležitostí NATO, ale daných zemí.
Turecko má dostatek sebevědomí otočit se k Evropě zády, říká Břetislav Tureček
Mezi Nizozemskem a Tureckem stále panuje napětí. Vztahy se vyhrotily o víkendu po deportování turecké ministryně pro rodinu a zákazu přistání letadla s tureckým ministrem zahraničí. Oba v zemi chtěli vést kampaň mezi tamními Turky před blížícím se referendem o změně turecké ústavy. Následovala výměna urážek mezi představiteli obou států a turecký prezident Erdogan slíbil diplomatickou odvetu.
Stejně tak nemluvil o dodržování lidských práv, právním státě nebo masovém zatýkání, ke kterému v Turecku dochází od pokusu o puč. Jenže všechny tyto věci kritizovaly státy a představitelé Evropské unie na summitu s Tureckem na konci letošního března. A vyzvaly Turecko, aby „zanechalo svých nelegálních akcí v oblasti východního Středomoří a Egejského moře“.
Na mysli měly evropské státy mimo jiné průzkum a těžbu zásob zemního plynu v pobřežních vodách Kypru, čehož se na základě licence účastní Italové a Francouzi. Italské těžaře nedávno ohrožovalo turecké vojenské loďstvo, neboť Ankara si na část ekonomické výlučné zóny Kypru vznáší nárok.
Slova Jense Stoltenberga, že se nejedná o záležitost NATO, je tedy možné chápat jen jako potvrzení slov diplomatických kuloárů, že Turecko představuje pro Evropskou unii vnější problém, proto jej může více kritizovat, kdežto pro NATO problém vnitřní a tedy o mnoho složitější.
Opravdová past ale na generálního tajemníka číhala v oblasti symbolické. Nejen že na tiskové konferenci turecký ministr zahraničí řekl, že vazby Turecka s Ruskem jsou tak silné, že je francouzský prezident nemůže narušit. V den Stoltenbergova příjezdu s poselstvím významu Turecka pro NATO uveřejnil turecký provládní deník Daily Sabah obsáhlý rozhovor s ruským velvyslancem, který si liboval, jak se Turecko na rozdíl od jiných států hezky chová k Moskvě.
Nevyhlašuje prý proti ní sankce, neviní jí z věcí, za které údajně Rusko nemůže, a tak se mu Kreml odvděčí. Postavením první jaderné elektrárny, čímž prý Ankara dostane možnost patřit do rodiny zemí disponujících technologií štěpení jádra. Na poslední jednání v Turecku Jens Stoltenberg asi jen tak nezapomene. A to ani nic hezkého nedostal za vyjádření přesvědčení, že se Turecko zúčastní plánované výcvikové mise NATO v Iráku, což asi irácké vládě úplně milé nebude.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
