Thomas Kulidakis: Hledání bulharského spasitele a česká potřeba vlády v Bulharsku

Ve třetích volbách během sedmi měsíců zvítězila strana Pokračujeme ve změně, která byla založena ani ne dva měsíce před samotným volebním kláním o bulharský parlament. V čele nové, teď už o vládu se snažící formace stanuli dva absolventi Harvardovy univerzity.

Čtěte také

Thomas Kulidakis: Bulharsko coby Petriho miska české politiky

Kiril Petkov a Asen Vasilev, ministři přechodné, v pravdě prezidentské vlády, přišli s projektem, jehož název napovídá, že v podstatě se nejedná o nic nového pod sluncem. Nomen omen je vyjádřením základního souboje ve třech volebních kláních.

Na jedné straně stály strany protikorupční, nové a těžící z nespokojenosti části společnosti. Dosavadní, zavedené, tradiční politické strany stály na straně druhé. Zároveň platilo všichni proti všem, protikorupční nálepku doprovázenou obamovským slibem možné změny si přitom nové formace celkem očekávatelně přilepily samy.

Povolební chaos

Hlavní změna, ke které po dubnových a červencových volbách došlo, byl především chaos. Protikorupční strany se sice shodly, že s takzvanými dinosaury jít do vlády nechtějí, ale nejsilnější z nich, vedená zpěvákem a bavičem Slavim Trifonovem, se projevila jako nejchaotičtější a nejméně smířlivá ke všem.

Chvíli se tak zdálo, že původní sliby dosavadního premiéra Bojka Borisova, že jen s jeho konzervativci bude klid a pořádek, dopadají na úrodnou půdu. Borisov mohl také argumentovat, že se za jeho vlády zvýšila průměrná mzda o třetinu, Bulharsko je v čekárně na přijetí eura a má nízké veřejné zadlužení.

Vše bylo nachystáno k opětovnému vítězství konzervativců. Až do chvíle, kdy se těsně před volbami listopadovými objevil nový, dvouhlavý spasitel, který si poněkud vágní pokračování ve změně dal rovnou a hned do svého jména.

Čtěte také

Thomas Kulidakis: Koronavirový spěch Bulharska a Chorvatska do eurozóny

Následovalo logické vyluxování protestních hlasů, těsné vítězství nové strany ve volbách a poučení z předchozích nezdarů. Teď se noví favoriti nespokojené části společnosti snaží jednat s tradiční stranou socialistů, kteří jsou pověstným jazýčkem na vahách.

K finálnímu rozdání politických karet chybí ještě dokončení voleb prezidentských, další mandát Rumena Radeva je přitom na spadnutí, stejně jako voliči posvěcená vláda jím jmenovaných dočasných ministrů.

Problémy celé Unie

Bulharsko z voleb vzešlou vládu potřebuje kvůli vlastním problémům, jako jsou vysoké ceny energií, koronavirová krize nebo snaha opravdu přijmout euro a vymanit se z postavení nejchudší unijní země. Vládu v Bulharsku ale potřebuje i Česká republika, potažmo celá Unie.

V rámci našeho unijního předsednictví budeme muset řešit mimo jiné jednu ze svých priorit, tedy přístupová jednání a celkovou situaci zemí západního Balkánu ve vztahu k unijnímu spolku. Balkánský region je stále více nestabilní a Unie čelí obviňování, že ve svém blízkém sousedství ztrácí vliv ve prospěch svých konkurentů, protože nedrží rozšiřovací sliby.

Česká republika také zdědila aktuální problém, protože Bulharsko blokuje z historických a kulturních důvodů zahájení přístupových jednání se Severní Makedonií. Bez bulharské spolupráce bude naše snažení nesnadné. Od francouzského předsednictví těžko čekat velkou předpřípravu, když právě Francie zahájení přístupových jednání s Albánií a Severní Makedonií původně zablokovala.

Thomas Kulidakis|foto:Ondřej Čihák, Český rozhlas

Kromě praktického dopadu na naše diplomatické úsilí ovšem případ Bulharsko odhalil, jak nejistá politická budoucnost před námi leží. Doba se zdá vymknutá z kloubů a hledání spasitelů jeví se jako jeden z jejích projevů. Nezbývá než doufat, že když se dostanou k moci, projeví i řadu praktických vlastností.

Autor je komentátor Českého rozhlasu