Thomas Kulidakis: Evropská armáda je dobrý nápad ohrožený špatným provedením
Politická praxe francouzského prezidenta Emmanuela Macrona často pokulhává za praktickým provedením jeho velkolepých myšlenek. Týká se to i Macronova plánu vybudovat společnou evropskou armádu.
Demonstranti z řad takzvaného hnutí žlutých vest byli přítomní i při oslavách dobytí Bastily, kde o svém nápadu Macron mluvil. Jejich aktivity jsou připomínka a důkaz, jak uboze se Elysejský palác chopil velké ideje boje s klimatickými změnami.
Je pravda, že planetu jsme si zkazili sami, musíme se tedy také sami zasadit o nápravu škod.
Návrh zvýšit daně na pohonné látky ale příliš okatě vypadal jako pokus využít změnu klimatu pro naplnění nepříliš plného francouzského eráru.
V rovině idejí byla velký úspěch pařížská klimatická konference. Francie ale nedokázala zabránit Spojeným státům americkým vedeným Donaldem Trumpem, aby velkolepé ambice ponížily na plán odsouzený k nezdaru.
Bez jednoho z největších znečišťovatelů planety se totiž jakákoliv iniciativa setká s neúspěchem. Projevy klimatické změny neznají hranice, příspěvek k dalšímu znečišťování ale ano. Podobně je problematické také budování evropských ozbrojených složek.
Všichni za jednoho
K úspěšnému provedení je potřeba získat souhlas členských států, jejichž veřejnost i vedení musí věřit, že se pro nic za nic nevzdávají vlastní suverenity. K tomu je nutné vytvořit mezi účastníky projektu atmosféru důvěry. Kupříkladu Portugalci musí věřit, že za jejich problémy budou bojovat i Estonci a naopak.
Dobrý test je v tomto ohledu přístup členských států k pokusům Turecka o průzkum ložisek zemního plynu ve vodách členského státu Evropské unie Kyperské republiky.
Evropská unie bude moci využít výhod výborné myšlenky společné armády až ve chvíli, kdy v ní bude platit jeden za všechny a všichni za jednoho.
Je to ostatně projekt, který jednu dobu podporovala také česká vláda vedená Bohuslavem Sobotkou. Výhod by evropská armáda skutečně přinesla mnoho.
Si vis pacem...
Za prvé, jednotlivé země by se mohly specializovat a do dokonalosti dovést určitou oblast vojenství. V našem případě třeba jednotky protichemické a lékařské. Ušetřily by se tak peníze na vydržování jiných částí vojska. Pár vrtulníků a tanků stejně při střetu s velkou mocností roli moc nehraje.
Za druhé, Evropa by mohla dosáhnout plné vojenské samostatnosti a stát se skutečnou velmocí.
Generál Řehka: Naše armáda je v podstatě velmi malý expediční sbor, byť kvalitní
ROZHOVOR. „Mezi lidmi vždy docházelo ke konfliktům. Je lepší s možností války počítat a připravit se na ni,” píše v knize Na rozhraní generál Karel Řehka, která se zabývá riziky civilizačního vývoje a hrozbami konfliktů. „Dlouho se diskutovalo o terorismu a najednou je to tady, v Evropě," říká velitel speciálních sil Armády České republiky Karel Řehka, který je hostem Interview Plus.
Splňovala by následující podmínky: dostatečné množství obyvatel, dostatečná hospodářská síla a existence strategické triády. Měla by ponorky, nosiče i strategické letectvo francouzské provenience.
Strategická triáda je zásadní, protože na co je státu mít jadernou zbraň, když mu leží doma na dvorku. Musí mít schopnost dopravit zbraň k nepříteli.
Za třetí, Evropská unie by se mohla chovat jako skutečná velmoc. To znamená, že za splnění všech výše zmíněných předpokladů by byla schopná prosazovat a bránit své zájmy i mimo svůj kontinent a jeho blízké sousedství. I ty nejsilnější unijní země jsou totiž maximálně mocnosti regionální.
Státy starého kontinentu by se tak staly rovnocenné Číně, Rusku i Spojeným státům.
NATO by se také stalo silnější. Takový stav je více než žádoucí. Pořád platí, že pokud chceme mír, je potřeba připravovat se na válku.
Nebude ale jednoduché k tomu dospět. Zatím existuje unijní obranná spolupráce PESCO. Existuje také Evropská intervenční iniciativa založená Francií, v níž se účastní deset členských států.
To vše má ale do skutečné evropské armády příliš daleko. Největší otázka totiž je, jak by se o jejím použití a nasazení rozhodovalo. Stávající Unie zrovna jednotou nepřekypuje. Bohužel jsme opět svědky dobrých záměrů francouzského prezidenta, který neukázala cestu k jejich kvalitnímu provedení.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.