Thomas Kulidakis: Evropané mají malou a reálnou šanci zachovat jadernou dohodu s Íránem
Po Rusku a Číně se íránský ministr zahraničí dočkal potvrzení slíbené snahy o dodržení jaderné dohody i od jednoho z dalších signatářů, Evropské unie.
Ta se na uzavření dohody v roce 2015 podílela společně s pěti stálými členy Rady bezpečnosti OSN a Německem. Optimismus a snaha jsou sice dobrý začátek, ale to samo o sobě nestačí.
Jasně najevo to dal také íránský emisar, který se před večerní schůzkou s Francií, Německem a Velkou Británií sešel s vysokou představitelkou Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federicou Mogheriniovou. Schůzka podle něj byla dobrá a konstruktivní, přičemž jednání budou další dva týdny pokračovat.
Vypovězení dohody s Íránem je precedens. Jaký má teď KLDR důvod věřit Američanům? ptá se Tureček
Spojené státy odstupují od mezinárodní jaderné dohody s Íránem. Podle amerického prezidenta Donalda Trumpa byla smlouva šílená, protože nemohla Íránu zabránit v získání jaderných zbraní.
Přeloženo do běžné lidské řeči je tedy zřejmé, že k žádnému zásadnímu průlomu nedošlo a kromě odhodlání se hledá cesta, jak očekávanému sankčnímu tlaku Spojených států odolat. A to jak ze strany Teheránu, tak případně evropských států sdružených v projektu evropské integrace.
Evropanům přitom nejde jen o ekonomické zájmy například francouzské ropné společnosti Total, taktéž francouzského Airbusu, německého Siemense nebo automobilky Volkswagen, na jejíž prosperitě by zprostředkovně přes českou Škodu mělo záležet i České republice.
Společný evropský unijní krok
Jde také o jeden z historických momentů, v němž Evropská unie a evropské státy mohou dosáhnout zvýšení důvěry v očích své veřejnosti, emancipace v zahraniční politice od Spojených států a přesvědčit zbytek světa, že na názor Evropy je třeba brát ohled i jindy, než když se jedná o možnost získat nějaké ty peníze výměnou za kontrolu migrace nebo třeba na rozvoj.
Hněv vůči USA je v Íránu patrný na každém kroku. Konec sankcí prosperitu nepřinesl
Poté, co americký prezident Donald Trump v úterý oznámil, že se Spojené státy stahují z íránské jaderné dohody, vzrostlo na Blízkém východě napětí. Íránské jednotky na syrské straně Golanských výšin v noci na dnešek vypálily zhruba 20 střel a raket na izraelské cíle. Izrael palbu opětoval a nad ránem zasáhl desítky íránských cílů v Sýrii, mimo jiné sklady zbraní, odpalovací rampy či zpravodajská centra využívaná íránskými revolučními gardami.
V případě evropských států a unie se ale kromě optimismu nabízí jen určitý omezený počet opatření, které je možné uplatnit. Řada z nich by přitom obnášela otevřený konflikt s Bílým domem. Rozhodující bude právě odvaha a odhodlání postavit se americkému prezidentovi a zvednout jím hozenou rukavici vyšívanou naprostým ignorováním názoru evropských spojenců.
Mezi ty pár účinné možnosti Evropanů spadají například odvetné sankce v případě sankcionování evropských firem Spojenými státy. Dále využití zdrojů Evropské investiční banky, která by se mohla podílet na přímých investicích v Íránu a zároveň operovat eurové finanční toky evropských společností a vlád.
Stejně jako v minulosti si také Evropská unie může stěžovat u Světové obchodní organizace, ovšem s rizikem, že Donald Trump si z mezinárodních institucí stejně nic nedělá. Za ten nejextrémnější a rozhodně předčasný krok by šlo označit případné stažení velvyslanců evropských států ze zámoří. K takové eskalaci snad ale nedojde.
Adam Černý: Macron i Orbán mluvili o Evropě, ale každý jinak
Cena Karla Velikého patří k nejstarším a k nejprestižnějším evropským oceněním, Čechy může těšit, že k jejím laureátům patří i jejich krajan Václav Havel.
Riziko plynoucí z dominance dolaru na světových trzích, případných soudních sporech, obstavování majetku evropských společností ve Spojených státech a dalších nepříjemných postihů, ale naději na nějaký rozhodný a společný evropský unijní krok nevzbuzuje. Navíc jako vždy jakékoliv kroky na unijní úrovni budou muset projít dlouhým a složitým rozhodovacím procesem.
Takže se spíše zdá, že budeme opět muset spolknout hořkou pilulku v podobě jistoty, že na případnou sílu v jednotě působící půlmiliardy Evropanů se spolehnout moc nemůžeme. Ale kdo ví, naděje umírá poslední.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
