Thomas Kulidakis: Debata o uprchlících v České republice zamrzla v roce 2015

Mluvil jsem také se zástupci řeckých úřadů. Plavil se s lodí evropské pobřežní stráže Frontex při její hlídce. Mluvil jsem s hlídkujícími námořníky, i jejich veliteli na pevnině a kolegy pracujícími v jiných profesích.

Přiznám se, že když jsem odlétal z Prahy, byl jsem trošku nejistý. Čekal jsem, zdali uvidím uprchlíky spící na ulici. Zdali vycítím jiskry napětí doutnající mezi místními, uprchlíky, migranty a příslušníky pobřežní stráže a neziskovými organizacemi.

Byl jsem napnutý, zdali budu svědkem hrůzných podmínek v táborech. V nichž uvidím hordy mladých migrantů - dobře živených mužů, kteří přišli dobýt Evropu. Obraz, který nám tak často a rádi předkládají mnozí čeští politici i nejrůznější publicisté všeho druhu.

A viděl jsem situaci odlišnou. Například v táborech Moria a Kara Tepe už nejsou stany, ale montované buňky. I přes veškerou snahu se ale nejedná o místa, která by byla určena na pobyt na dobu neurčitou. Není se tedy co divit, že obyvatelé táborů trpí psychickými problémy z nejisté budoucnosti.

Logo|foto:Český rozhlas

Energie na vyhlížení „migrantů“ a „teroristů“

Situace v hlavním městě, kde se uprchlíci volně pohybují, byla bezpečná. Mezi uprchlíky je řada migrantů, ubylo Syřanů a přibylo lidí z Afriky. Děti chodí do školy a dospělí v případě zájmu na kurzy, v nichž se učí anglicky, řecky, kulturu a zvyky starého kontinentu.

Výsledkem je osobní zkušenost na místě, která napoví následující. Situace se vyvíjí každý měsíc a každý měsíc se mění. Momentálně vše vypadá organizovaně. Když se vymění hysterie za spolupráci, dá se situace zvládnout. Například všechny neziskové organizace musí mít akreditaci, aby sbírky nemohli organizovat falešní samaritáni.

Opravdu jsem viděl lidské bytosti, mezi nimiž jsou ženy, muži i děti. Jako v každé skupině lidí se i mezi uprchlíky a migranty mohou nacházet lidé dobří a zlí. Není rozhodně pravda, že se jedná o bezejmennou hordu, která představuje odosobněné démonické nebezpečí.

Situace, kdy nám chybí před očima obraz jiného člověka, umožňuje manipulátorům získávat moc pasením se na přirozeném strachu těch, kteří osobní zkušenost nemají. A podle toho mnohdy vypadá i veřejná debata v České republice. Ovšem neustálé strašení je nekonstruktivní. Nejen v řešení otázek azylové, ale i vnitřní politiky.

Kočující matka (Migrant mother, kolorizováno)|foto:Dorothea Lange

Odvádí před volbami pozornost od zásadních otázek, které se všech přímo dotýkají. A na které je potřeba se ptát těch, kteří se o naše hlasy ucházejí v blížících se volbách.

Ale kdo by se ptal a zamýšlel nad výší platů a důchodů. Nad strukturou ekonomiky ve velké míře založené na montovnách. Nad naší pozicí v Evropské unii nebo výhodností přijmout euro. Když je potřeba energie na vyhlížení „migrantů“ a „teroristů“ na každém rohu. Člověku se až neodbytně vtírá myšlenka, že záměrné strašení se leckomu hodí.