Thomas Kulidakis: České peníze Bosně a Hercegovině nelegální migraci nezastaví
Česká vláda potřebuje ukázat doma i v zahraničí, že „něco dělá“ proti nelegální migraci.
Neexistuje tedy důvod, aby neschválila návrh ministerstva vnitra, na jehož základě má Bosna a Hercegovina dostat milion euro z našeho eráru. Místní sice určitě příspěvek ocení, protože každé euro dobré, ale z hlediska nelegální migrace se stěží něco změní.
Thomas Kulidakis: Česko na cestě do nesolidárního pekla
Vývoj posledních měsíců v Evropské unii nám prý dává za pravdu, že jsme se v oblasti přístupu k nelegální migraci nemýlili.
Podobné peníze dostaly v minulosti i jiné balkánské země - Srbsko a Republika Makedonie. Do obou zemí také opakovaně jezdí čeští policisté, kteří mají pomáhat chránit hranice. Kdyby ovšem příspěvky v podobě financí a policistů skutečně dokázaly k snížení počtu nelegálních běženců přispět, už by se tak stalo.
Důkaz, že přístup české vlády nefunguje, je nasnadě. Od začátku tohoto roku se počet běženců na balkánské trase zvýšil několikanásobně. Je zřejmé, že české peníze a lidské zdroje z hlediska otázky nelegální migrace nepředstavují pro místní účinnou pomoc a pro pašeráky lidí a běžence skutečnou hrozbu.
Další účel české materiální, finanční a policejní pomoci je zahraničně politické PR. Unijním partnerům česká vláda tvrdí, že přece pomáhá, ale jinak. Jenže ani tato snaha není korunovaná úspěchem.
Hrozí tučná pokuta
Od středomořských i západních zemí si naši emisaři zpravidla vyslechnou jednoduchou odpověď. Je dobře, že tak činíte, ale je to jen jedna část pomoci. Nenahrazuje solidaritu projevenou tím, že na svém území vyřídíte alespoň několik azylových žádostí. Na základě svých zákonných pravidel.
Jan Bednář: Migrace je hlavním tématem summitu EU
„Migrace by se mohla stát pro Evropskou unii osudovou,“ prohlásila ve čtvrtek německá kancléřka Angela Merkelová v emotivním projevu na zasedání Spolkového sněmu, krátce před zahájením dvoudenního summitu Evropské unie v Bruselu.
Navíc nepůsobí vůbec dobře, když čeští policisté stráží hranice jiných členských států z jejich vnější strany, jako je to v případě Řecka nebo Bulharska. Osobně jsem si vyslechnul od pracovníků pobřežní stráže Frontexu, že stejně rozhodují počty lidí. Jediný způsob, jak nejvíce zatíženým unijním partnerům, neboli spojencům pomoci, je převzít část lidí k vyřízení žádostí.
Na tomto principu byly založené kvóty, které nikomu nepřikazovaly na svém území někoho usídlit. Na jejich základě se měly řešit žádosti a následně mohli být daní lidé klidně třeba vykázaní. Dokud uprchlické tábory v Itálii a Řecku praskají ve švech a ostatní země se mohou holedbat, kolik přijaly běženců, svou tezi vysvětlíme tak maximálně ostatním zemím Visegrádu. A to ještě ne všem, protože Slováci kvóty jako chytrá horákyně splnili.
Jediný prospěch tedy česká vláda z finančního daru Bosně a Hercegovině může mít na domácí půdě. V naší debatě, kde se většina politiků tváří, že nedokáží intelektuálně rozlišit ekonomického migranta a válečného uprchlíka. Teď je jen otázka, jak daleko vláda zajde ve své snaze vyplatit se ze solidarity. A jak se případně vyrovná s rozsudkem Evropského soudního dvora v otázce neplnění kvót, kde hrozí tučná pokuta.
Všechna čest na naší scéně výjimkám, které volaly po vyhovění italské žádosti o přerozdělení 450 migrantů z poslední lodi na základě dobrovolnosti. Pro tuto jedinou účinnou snahu, jak narovnat naše vztahy s unijními partnery využitím alespoň části našich prázdných azylových zařízení ve stylu vězení projevili z parlamentních stran bohužel jen Piráti a část TOP 09.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
