Těžkých kovů kolem nás stále přibývá. Na vině je člověk i sama příroda

„Ekotoxikologie se zajímá o vliv chemických látek na životní prostředí, tedy rostliny, zvířata a mikroorganismy,“ představila svůj obor badatelka.

O člověka se ale ekotoxikologie nezajímá. „Ten má svůj vlastní obor: toxikologii,“ dodala Mocová.

Hlavním předmětem zájmu oboru jsou především těžké kovy, které se v prostředí stále více rozšiřují. Z člověkem syntetizovaných látek ekotoxikologové zkoumají například látky znesnadňující hoření nebo nanočástice.

Jak se vůbec těžké kovy jako olovo, kadmium, arzén nebo rtuť dostanou do životního prostředí?

„Všechny těžké kovy už v přírodě přirozeně jsou,“ upozornila odbornice. „Ale jsou obvykle nedostupné, buď jsou ve velkých hloubkách v zemi nebo na dně moří.“

Mechanickým rozrušováním zemského povrchu, ať už činností přírody nebo činností člověka, mezi které patří především důlní a hutní činnost, se těžké kovy dostávají na povrch a do atmosféry. Odtud se šíří do svrchních částí půdy, kde rostou rostliny, žijí zvířata a mikroorganismy.

Jak konkrétně vědci zasažení půdy těžkými kovy zkoumají? „Odebere se část půdy ze zasažené oblasti, tato půda se uloží do vhodného obalu a odveze se co nejrychleji do laboratoře,“ popsala ekotoxikoložka.

Zde je třeba půdu upravit, odebrat to, co do ní nepatří, například zbytky rostlin, a dále se na ní stanovují chemické parametry.

„Důležité je stanovit pH půdy. Stanovuje se také třeba obsah organického uhlíku,“ přiblížila pracovní postup vědců Mocová.

Proč je kadmium vlastně škodlivé? Jak se jeho obsah projeví na rostlinách? „Kadmium má velmi široké účinky. Působí na jejich kořenový systém, zabraňuje jeho větvení, takže rostlina nemůže nabírat potřebné minerály z půdy.“

„V nadzemní části rostliny zase kadmium negativně působí na listy, které dorůstají menší velikosti a obsahují méně zeleného barviva, chlorofylu, pro fotosyntézu nezbytného,“ připomněla nebezpečnost těžkých kovů Klára Anna Mocová.